Archiv pro měsíc: Leden 2024

Antigravitační motor Nikola Tesla

Je možné zkonstruovat létající stroj s využitím antigravitace? Pohybovat se měl díky volné energii

Nikola Tesla má pověst nejenom skvělého vynálezce, ale zároveň i velice tajemné osoby. Výčet jeho vynálezů by tedy byl velice pestrý. Dokonce se ale mluví i o tom, že se intenzivně zabýval létáním a antigravitací. Měl v plánu zhotovit i létající talíř.

Podle některých badatelů totiž Nikola Tesla v tajnosti testoval létající stroj s využitím antigravitace. Tato zařízení měla využívat elektrogravitační pohon. Vypovídá o tom Teslův patent s číslem 1 655 114 pocházející z roku 1928.

Jednalo se o stroj připomínající helikoptéru či letadlo. Jednalo se o zařízení speciálního tvaru – létající talíř schopný snad pohybu i pod vodou. Předbíhá tím značně svoji dobu. Vytvoří dost velký diskový kondenzátor, aby dokázal talíř zvednout a následně mu zajistil schopnost letět. Zařízení nedisponuje žádným svým zdrojem energie, jako napájení se měl využívat bezdrátový přenos energie z Teslou vyvinutých věží, tzv. volnou energií.

Nedostatek peněz vše brzdí

Ovládání stroje v různých směrech by potom umožňovaly menší kondenzátory, součástí by byl i gyroskop, vodorovný vyrovnávací systém, který talíř stabilizoval. To ale zdaleka není všechno. Neměla chybět videoobrazovka a také kamery vně přístroje, které by pilotovi umožnily snímat.Příčinou, proč nedošlo k vývoji prototypu talíře, byl nedostatek finančních prostředků. Kvůli němu musel být zrušen vývoj věží a patent skončil zapomenut, tedy ne tak docela. Tesla prostě funkční talíř do světa neposlal.

FBI zabavuje dokumenty

Vynálezce se zabýval magnetismem a antigravitací. Ačkoli vláda USA neumožnila Teslovi jeho teorie a objevy v tomto směru převést do reálných strojů, objevily se pak u německých stíhaček za 2. světové války. Po Teslově smrti také FBI údajně dokumenty týkající se výzkumu zabavila.

Cenzurovala je, než je pak po vynálezcově smrti vrátila do Srbska, tedy vynálezcovy vlasti. Tuto skutečnost potvrdil Philip Corso, plukovník americké armády, jenž pracoval v tajném oddělení Pentagonu v sekci pro zahraniční záležitosti. Viděl původní fotokopie Teslových dokumentů a mohl tak potvrdit, že vynálezce se opravdu zabýval uvedenými výzkumy.

Žák pokračuje v jeho práci

Je tak možné, že Američané v jeho výzkumech pokračovali. Z jakých důvodů by je jinak tajná služba zabavila, snad kvůli národní bezpečnosti? Je také zřejmé, že s Teslou na popisovaných technologiích létajících talířů spolupracoval jeho žák Otis Carr.

V 50. letech 20. století pak sám postavil létající talíře. Ovšem dva týdny po zkušebním letu byla také jeho laboratoř uzavřena. Federální agenti pak zabavili zařízení laboratoře i dokumentací. Báli se jeho výzkumů? Asi ano. Na palubě zkušebního letu ale byl jistý Ralph Ring, který o něm podal svoje svědectví.

Nikolu Teslovi se připisuje tolik objevů technologie, které dnes považujeme za samozřejmé. Bez jeho neuvěřitelných nápadů a vynálezů bychom neměli rádio, televizi, střídavý el. proud, Teslovu cívku, fluorescenční a neonové světlo, radiem ovládané přístroje, roboty, rentgen, radar, mikrovlnnou troubu a tucty dalších úžasných vynálezů, které dělají náš život báječný.

Ale Tesla se zde nezastavil a stál také za neuvěřitelným tajemstvím objevu použití antigravitace v létání, v r. 1928 si nechal registrovat patent č. 1 655 144 na létající stroj, který připomínal jak helikoptéru, tak letadlo. Před svou smrtí vyvinul Tesla plány pro pohon svého létajícího stroje. Nazval ho „VESMÍRNÝ POHON“ (Space Drive)nebo také pohonný systém na základě působení proti elektromagnetickému poli (the anti-electromagnetic field propulsion system). Podle knihy Williama R. Lynea „Okultní éterická fyzika“ (Occult Ether Physics) vystoupil Nikola Tesla 12. května 1938 na konferenci, kterou připravil pro Institut péče o přistěhovalce (Migrant Welfare Institute)a  pronesl přednášku  „Dynamická teorie gravitace“ (Dynamic Theory od Gravity).

Lyne dál pátral a zkoumal Teslovy práce a přednášky, objevil prohlášení týkající se některých Teslových objevů, ale zdroje a texty byly velmi omezeny, protože Teslovy dokumenty jsou stále uloženy ve vládních trezorech z důvodů národní bezpečnosti. Když Lyne v r. 1979 požádal speciálně o tyto dokumenty Středisko pro bezpečnostní výzkum (Center for National Security Research), nyní přejmenované na Výzkumné středisko Roberta J. Oppenheimera (the Research Center Robert J. Oppenheimer), byl mu odepřen přístup, protože tyto dokumenty byly stále utajované. (Pozn. překladatele: tj. 36 let po Teslově smrti!)

Je velmi málo lidí, kteří nezištně přemýšlí o pomoci lidstvu. Po velkém vynálezci Nikolovi Teslovi byl inženýr z Baltimoru Otis T. Carr jediným člověkem, který věřil v Teslovu koncepci volné energie. Chtěl vytvořit kosmickou loď, která by běžela na volnou energii a dopravovala lidi na Měsíc a další planety. Jeho přátelství s Teslou pokračovalo až do jeho smrti v roce 1943. Byl to Teslův chráněnec, který koncem 50. let postavil několik plně funkčních létajících talířů.

První shledání vynálezců

Carr se narodil v Západní Virginii v roce 1904. Školu opustil ve 13 letech a vzdělával se sám. Poprvé se s Teslou setkal v Manhattanu roku 1925, když pracoval jako hotelový úředník. Povídali si o vývoji technologií a diskutovali o výrobě energie. Carr, který údajně objevil volnou energii, se inspiroval Teslou.

Využití gravitační energie

Během rozhovoru s New York Herald Tribune v roce 1911 Tesla řekl: „Moje létající auto nebude mít křídla ani vrtule. Můžete ho vidět na zemi a nikdy neuhodnete, že je to létající auto. Bude se však moci pohybovat vzduchem jakýmkoli směrem s naprostou bezpečností.“ Bohužel Tesla nikdy nebyl schopen tyto myšlenky realizovat kvůli politickým a rozpočtovým problémům. Jeho student Carr ale tvrdil, že dosáhl využití gravitační energie a postavil na její bázi vesmírnou loď.

Vývoj zdroje volné energie

V 50. letech hledal Carr investory pro své létající talíře a program volné energie. Spřátelil se s mužem z Baltimoru jménem Ralph Elsmo, který vlastnil reklamní firmu. Poté, co se dozvěděl o Carrových nápadech, mu nabídl místo pro vývoj vynálezů pomocí Teslovy technologie. Později založil OTC Enterprises, Inc., a dokonce byl v roce 1957 Carr propagován jako největší vědec ve vývoji zdrojů volné energie.

Jeho nejkontroverznějším vynálezem se stal elektrický akumulátor Ultron. Carr by však nebyl schopen tuto technologii vyvinout, kdyby se s ním Tesla před mnoha lety nepodělil o své myšlenky na antigravitační pohon. V roce 1958 Carr tvrdil, že vytvořil antigravitační technologii, která by mohla být aplikována na kosmické lodi. Požádal o financování ve výši asi 20 milionů dolarů na vybudování výrobních zařízení. Mělo se jednat o projekt, jenž mohl dosáhnout Měsíce nebo jakékoli jiné planety ve Sluneční soustavě.

Návrh, který skončil katastrofálně

Časem Carr oslovil také Pentagon a představil jim svůj koncept zvaný „OTC-X1.“ Zvědavý Pentagon vyslal tým, aby prostudoval Carrův návrh. Navštívili jeho kancelář v Baltimoru a zjistili, že jeho model je bezcenný. Kvůli tomu zahájila FBI v roce 1958 vyšetřování. Bylo to nezbytné, jelikož se obávali, že by jeho model mohl přilákat Sovětský svaz.

Cesta na vrchol projektu

O rok později realizoval Otis Carr menší projekt, kterého se zúčastnilo přes sto lidí. Jednalo se o vypuštění přístroje, který se měl vynést přibližně 150 metrů do vzduchu. Nicméně start byl zpožděn, protože Carra museli přijmout do nemocnice s krvácením do plic. Naštěstí se nejednalo o fatální případ onemocnění a mohl tak svůj projekt dokončit.

Ze slávy rovnou do vězení

Carr později obdržel americký patent č. 2 912 244 na konstrukci kosmické lodi OTC-X1. A to navzdory skutečnosti, že americký úřad pro patenty a ochranné známky dlouho odmítal myšlenku „věčného pohybové stroje.“ Carrovo zařízení totiž využívalo právě takový princip. Nic ale netrvá věčně a Carr se začal vymykat kontrole. V roce 1961 byl shledán vinným z prodeje neregistrovaných akcií v Oklahomě. To zapříčinilo další obvinění ve výši 50 000 dolarů. Nakonec dostal 14 let vězení.

Jako lidská troska

Během Carrova pobytu ve vězení byla jeho laboratoř zničena a všechny jeho prototypy vládou zastaveny. Členové jeho týmu se mu také odcizili. Po čase stráveném ve vězení žil Carr v Pittsburghu až do své smrti v roce 1982. Několikrát se snažil opět získat zájem investorů o jeho technologii. Veškeré jeho naděje se ale kvůli zásahu vlády rozplynuly.

Vitamín D3

D3 (cholekalciferol) je živočišný vitamin. Podporuje správnou funkci imunitního systému, pomáhá udržovat zdraví kostí a zubů přispívá k udržení normální činnosti svalů. Schopnost vytvářet vitamín D v pokožce klesá s věkem a denní příjem ze stravy pokrývá 10-20% naší denní potřeby

25-hydroxyvitamínu D (25-OH vitamín D) v krvi. Hodnoty mezi 75 – 150 nmol/l jsou optimální, bezpečné jsou hodnoty do 250 nmol/l. Akceptovatelné jsou ještě hodnoty mezi 50 – 75 nmol/l, především v období leden až duben.

Co je vitamín D3 a proč je nejdůležitější?

Vitamín D3 neboli cholekalciferol patří spolu s vitamínem D2 mezi dvě nedůležitější sloučeniny ze skupiny vitamínů D. Oproti D2, který je rostlinného původu, se D3 liší tím, že jeho původ je živočišný a tělo jej dokáže vstřebat například díky slunečnímu záření. Vitamín D patří do skupiny vitamínů rozpustných v tucích.

Pro lidské tělo je tento vitamín nezbytný hlavně proto, že umožňuje lepší vstřebávání a využití vápníku. A ten, jak je známo, má velký význam pro naše zuby a kosti. Také přispívá k udržení normální činnosti svalů a pomáhá udržovat příznivou funkci imunitního systému. Za jeden z největších benefitů tohoto vitamínu určitě považujeme to, že pomáhá ochránit náš organismus před kardiovaskulárními a onkologickými onemocněními.

Kde vitamín D3 můžeme najít?

Hlavním zdrojem vitamínu D3 je endogenní produkce v kůži. To znamená, že pokud své tělo vystavíme slunečnímu záření, tak si jej tělo dokáže vytvořit samo. Ovšem není slunce jako slunce. Abychom ze slunce vytěžili pro své zdraví maximum, je třeba brát zřetel na následující fakta.

Množství vitamínu vytvořeného v kůži závisí především na kvalitě přijímaného UVB záření. Tu ovlivňuje roční období, zeměpisná šířka, znečištění vzduchu či používání opalovacích krémů a oblečení. V určitých oblastech se v zimních měsících pohybuje slunce nad obzorem v tak nevýhodném úhlu, že vitamín D3 v kůži prakticky nevzniká. A můžeme na tomto slunci ležet, jak dlouho chceme, ale ani po dlouhodobém pobytu na slunci nedochází k tvorbě vitamínu D3.

V menší míře je zdrojem vitamínu D rostlinná i živočišná strava. Nejznámějším zdrojem, co se týče té živočišné, je určitě rybí tuk. Vitamín D3 je obsažen v oleji z rybích jater, v tučných rybách. Dále ho můžeme najít ve vaječném žloutku či mléce, ale také v potravinách obohacených o vitamín D, například v mléčných výrobcích.

Mohu se vitamínem D3 předávkovat?

Předávkování vitamínem D je opravdu velmi vzácné. Jeho příčinou je prakticky vždy nadbytečný příjem potravinových doplňků. Nutno dodat, že to znamená například vzít si 5x více tablet a činit tak dlouhé týdny a měsíce. Je tedy zcela evidentní, že předávkovat se vitamínem D je dlouhodobý a cílený proces. K tomu se váže samozřejmě i naše doporučení. Ať už se rozhodnete užívat jakýkoliv doplněk stravy, vždy si přečtěte doporučené dávkování na obalu nebo v příbalovém letáku.

Efekt vitaminu D3 na lidské tělo ??

Neustálý nedostatek slunečního světla, a tudíž i nízká hladina vitaminu D3, stojí za vznikem různých komplikací. Komplexně totiž napomáhá ke správnému fungování organismu a je zodpovědný za minerální rovnováhu. Díky své steroidní povaze umožňuje vstřebávání vápníku a fosforu ze střev do krve a podporuje mineralizaci kostí a zubů.

To znamená, že udržuje naše kosti a zuby stále optimálně pevné, podílí se na jejich správném vývoji a růstu a snižuje riziko osteomalacie, řídnutí kostí (Osteoporózy) a dalších kloubních problémů.

Jeho dostatečný příjem by tak měl být zajištěn především u seniorů, dětí a těhotných žen.

Vitamín D3 je důležitý pro:

  • přispívá k normálnímu vstřebávání/využití vápníku a fosforu,
  • přispívá k normální hladině vápníku v krvi,
  • přispívá k udržení normálního stavu kostí,
  • přispívá k udržení normální činnosti svalů,
  • přispívá k udržení normálního stavu zubů,
  • přispívá k normální funkci imunitního systému,
  • podílí se na procesu dělení buněk,

Aquamanův krystal

Aquamanův krystal

Aquaman Crystal

Chtěli jste někdy být jako mořská panna? Nebo umět obecně dýchat pod vodou, protože, hej, to je tak cool. Nehledejte dál, protože vědci vyvíjejí krystal uchovávající kyslík, který by se dal v blízké budoucnosti použít k dýchání pod vodou. Tým vědců z Dánské univerzity pracuje na určitém krystalickém materiálu známém jako {(bpbp)Co2II(NO3)}2(NH2bdc)](NO3)2 * 2H2O), který má schopnost ukládat kyslík 160krát efektivněji. než vzduch.

Dánští vědci laboratorně vytvořili zcela nový materiál – se zcela mimořádnými vlastnostmi. Dost nebezpečnými vlastnostmi…

Krystal je vyroben ze soli připravené z kobaltu. Jediná lžička těchto krystalků dokáže pohltit veškerý kyslík v místnosti velikosti obývacího pokoje nebo průměrné kanceláře. Jeho mimořádné vlastnosti umožňují, aby držel kyslík v koncentraci 160násobné oproti vzduchu, který dýcháme. Krystal takhle vycucne až 99 procent vzduchu v místnosti!

Že jste to vy, máme pro vás i přesné chemické složení této látky – kdybyste si ji chtěli vyrobit doma: [{(bpbp)Co2II(NO3)}2(NH2bdc)](NO3)2 * 2H2O.

Chemický vzoreček ale není zase tak zajímavý jako další vlastnosti této hmoty. Kobaltové krystaly totiž dokážou takto pohlcený kyslík zase uvolnit, a to, když jsou vystaveny teplu. Autorkou objevu je v Dánsku pracující Christine McKenzieová. Ta ve studii, kde pozoruhodný krystal poprvé popisuje, přirovnává jeho vlastnosti k hemoglobinu.

Hemoglobin, který je v těle obratlovců zodpovědný za transport kyslíku, funguje na podobném principu – také on na zadržování kyslíku používá kov, konkrétně železo. Schopnosti kobaltového krystalu jsou však mnohem větší, než může zvládnout krev.

Způsob, jakým to funguje, je velmi podobný způsobu, jakým funguje hemoglobin v krevním řečišti. Zatímco hemoglobin využívá železo, krystal využívá kobalt a podobně v obou procesech je kyslík nabírán a přenášen tam, kam potřebuje, a je aplikován tlak. Kov v obou případech pomáhá zachycovat plynný kyslík, aby mohl být vázán, skladován a přepravován. Proto existuje molekulární a elektronická struktura, která umožňuje materiálům absorbovat kyslík z blízkých zdrojů. Funkční paralely dávají naději, že se krystaly stanou vysoce účinným materiálem ve vztahu k lidským výhodám.

Pokud se ukáže i v dalších testech, že materiál odpovídá své pověsti, bude to mít řadu praktických aplikací v běžném životě. Například v energetice – pro transport kyslíku do vodíkových palivových článků. Samozřejmě se nabízí také lékařské využití nebo vesmírný výzkum či oceánologie: zkrátka všude, kde je potřeba navázat a především udržet obrovské množství kyslíku.

Potenciál nové hmoty je nesmírný. McKenzieová to ukázala na příkladu potápěčských bomb. Jedno plné nadechnutí zajistí jen několik zrnek krystalu: a protože krystaly mohou absorbovat kyslík i z okolní vody, potřeba kyslíkové bomby by vlastně úplně odpadla…

Zbraň, anebo lék?

Může tak vzniknout mimořádně zákeřná, tichá a smrtící zbraň, ale také poslední naděje pro pacienty s rakovinou plic. „Tito lidé musí být dnes obklopeni velkými bombami s kyslíkem,“ podotýká Christine McKenzie z dánského vědeckého týmu.

Zcela nová éra se otevře potápěčům, kteří navždy odloží těžké a nemotorné kyslíkové lahve.

„Krystaly mohou absorbovat kyslík z okolní vody, dokážou tak dostatečně zásobovat potápěče, kterému bude stačit pro pobyt pod vodou jen několik zrníček,“ dodává Christine McKenzie.

Princip podobný krvi

Krystal vyrobený ze solí kobaltu pohltí 99 % kyslíku z místnosti a dokáže jej držet v koncentraci 160krát vyšší, než jakou má ve vzduchu. Tento kyslík se z krystalu umí opět uvolnit, pokud je vystaven vyšší teplotě.

Existuje mnoho pozitivních případů, které by přišly spolu s úspěšným vývojem „krystalu vodního muže“, jako například: pomoc při vytváření umělé fotosyntézy a nových typů palivových článků. Bylo by to také velmi efektivní v potápěčském průmyslu, což by výzkumníkům umožnilo prozkoumat pod mořem mnohem hlouběji a podrobněji. Kromě toho by tento materiál byl velmi užitečný, pokud jde o lékařské potřeby, protože by lidem, kteří potřebují kyslík, umožnil méně zatěžovat přenášením nádrží.

Přestože vývoj vypadá slibně, vědci musí vzít v úvahu některé faktory. V případě potápěčů se změny tlaku mohou stát problémem, jakmile jsou krystaly ponořeny stále hlouběji pod vodu, protože velká část jejich struktury je závislá na tlaku. Dalším důsledkem je, že lidé nedýchají čistý kyslík ze vzduchu. Opakovaně dýcháme kyslík a také další přírodní plyny, takže vědci by museli provést testy na výsledek vdechování přímého kyslíku, než bude možné materiál prohlásit za bezpečný.

Vědci z University of Southern Denmark syntetizovali krystalické materiály, které dokážou vázat a uchovávat kyslík ve vysokých koncentracích. Uložený kyslík lze znovu uvolnit, když je to potřeba.

Vystačíme si s 21 procenty kyslíku ve vzduchu kolem nás. Někdy ale potřebujeme kyslík ve vyšších koncentracích; například plicní pacienti musí nosit těžké kyslíkové nádrže, auta využívající palivové články potřebují regulovaný přísun kyslíku.

Možná se jednoho dne v budoucnu vyrobí dokonce i „reverzibilní“ palivové články poháněné slunečním zářením.

S nimi budeme muset oddělit kyslík od vodíku, abychom je mohli rekombinovat, abychom získali energii.

Nyní profesorka Christine McKenzie (uprostřed fotografie) a postdoktorand Jonas Sundberg z katedry fyziky, chemie a farmacie na University of Southern Denmark syntetizovali materiál, který absorbuje kyslík ve velkém množství a ukládá jej.

„V laboratoři jsme viděli, jak tento materiál přijímá kyslík ze vzduchu kolem nás,“ říká Christine McKenzie.

Nový materiál je krystalický a pomocí rentgenové difrakce vědci studovali uspořádání atomů uvnitř materiálu, když byl naplněn kyslíkem a když byl kyslík vyprázdněn.

Kyslík přichází a odchází na mnoha místech

Skutečnost, že látka může reagovat s kyslíkem, není překvapivá.

Dělá to spousta látek – a výsledek není vždy žádoucí: Potraviny mohou žluknout, když jsou vystaveny kyslíku.

Na druhou stranu chuť a aroma vína se při provzdušňování jemně mění – ale ne příliš velkým množstvím kyslíku!

Naše tělo nemůže fungovat, pokud nedýcháme.

„Důležitým aspektem tohoto nového materiálu je, že nereaguje nevratně s kyslíkem – i když absorbuje kyslík v takzvaném selektivním chemisorpčním procesu. Materiál je jak senzor, tak nádoba na kyslík – můžeme použít váže, uchovává a přenáší kyslík – jako pevný umělý hemoglobin,“ říká Christine McKenzie.

K nasátí veškerého kyslíku v místnosti stačí plný kbelík (10 litrů) materiálu.

„Je také zajímavé, že materiál dokáže mnohokrát absorbovat a uvolňovat kyslík, aniž by ztratil schopnost. Je to jako ponořit houbu do vody, vymačkat z ní vodu a celý proces opakovat stále dokola,“ vysvětluje Christine McKenzie.

Jakmile je kyslík absorbován, můžete jej ponechat uložený v materiálu, dokud jej nebudete chtít uvolnit. Kyslík lze uvolnit jemným zahřátím materiálu nebo jeho vystavením nízkému tlaku kyslíku.

Teplo a tlak uvolňuje uložený kyslík

„Vidíme uvolňování kyslíku, když zahříváme materiál, a také jsme to viděli, když aplikujeme vakuum. Nyní přemýšlíme, zda světlo může být také použito jako spouštěč materiálu k uvolňování kyslíku – to má vyhlídky v rostoucí pole umělé fotosyntézy,“ říká Christine McKenzie.

Klíčovou složkou nového materiálu je prvek kobalt, který je vázán ve speciálně navržené organické molekule.

„Kobalt dává novému materiálu přesně molekulární a elektronickou strukturu, která mu umožňuje absorbovat kyslík z okolí. Tento mechanismus je dobře známý u všech dýchajících tvorů na Zemi: Lidé a mnoho dalších druhů používá železo, zatímco jiná zvířata, jako jsou krabi a pavouci Malé množství kovů je nezbytné pro absorpci kyslíku, takže vlastně není úplně překvapivé vidět tento efekt v našem novém materiálu,“ vysvětluje Christine McKenzie.

V závislosti na obsahu vzdušného kyslíku, teplotě, tlaku atd.

trvá sekundy, minuty, hodiny nebo dny, než látka absorbuje kyslík ze svého okolí.

Různé verze látky mohou vázat kyslík různou rychlostí.

S touto složitostí je možné vyrábět zařízení, která uvolňují a/nebo absorbují kyslík za různých okolností – například maska obsahující vrstvy těchto materiálů ve správném pořadí může aktivně zásobovat člověka kyslíkem přímo ze vzduchu bez pomoci pump. nebo vysokotlaké zařízení.

„Když je materiál nasycený kyslíkem, lze jej přirovnat ke kyslíkové nádrži obsahující čistý kyslík pod tlakem – rozdíl je v tom, že tento materiál pojme třikrát více kyslíku,“ říká Christine McKenzie.

„To by mohlo být cenné pro plicní pacienty, kteří s sebou dnes musí nosit těžké kyslíkové nádrže. Ale také potápěči mohou jednoho dne nechat kyslíkové nádrže doma a místo toho získávat kyslík z tohoto materiálu, protože „filtruje“ a koncentruje kyslík z okolního prostředí. vzduch nebo voda. Několik zrnek obsahuje dostatek kyslíku na jeden nádech, a protože materiál může absorbovat kyslík z vody kolem potápěče a potápěči ho zásobovat, potápěč nebude muset přinést více než těchto pár zrnek.“

Materiál byl navržen a syntetizován na University of Southern Denmark. Některá měření absorpce plynu byla provedena pomocí speciálního zařízení kolegy z University of Sydney v Austrálii.

 

Silnice Brno – Venkov

Silnice Brno – Venkov

Jako bežný očan žijicí na uzemí Jihomoravského kraje , konkrétně okres Brno – Venkov (  Hrušovany u Brna ) sleduji poslední dobou špatný stav vozovek a hlavně soustavné opravy oprav .Když to nazvu slušným výrazem tak silníčáři stále dokola záplatují stejná místa a nikdo nic neřeší a nekontroluje.

Rajhrad – ulice Benediktinská 

Rajhradice – ulice hlavní

Tak to jsou jedna z míst kde už roky řeší vše dokola.Psal jsem na Správu a udržbu cest Jihomoravského kraje i na Jihomoravský Kraj , ale styl oprav lopatou a provizorně evidetně všem vyhovuje a je ticho po pěšině.

 

Dálnice a silnice I. třídy

Tyto nejvyšší kategorie pozemních komunikací spravuje Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Dálnice a silnice I. třídy slouží k rychlé přepravě na větší vzdálenosti. Jejich průjezdnost by měla mít nejvyšší prioritu.

Dálnice se značí písmenem D s následným jedno nebo dvojciferným číslem (např. D1, D31). Pro dopravní značení se používá pouze číslo na červeném podkladu.

Zajímavost představuje Pražský okruh, který byl do roku 2016 považován za rychlostní silnici. V současnosti je společně s dalšími podobnými úseky evidován jako dálnice – konkrétně Pražský okruh pod označením D0.

Silnice I. třídy, rovněž pod správou Ředitelství silnic a dálnic České republiky, spojují zpravidla větší města. Označeny jsou jedno nebo dvojciferným číslem. Na dopravních značkách je potom toto číslo na modrém podkladu.

Vzdálenost od začátku komunikace značí v případě dálnic i silnic I. třídy kilometrovníky, konkrétně černá čísla na žlutém podkladu.

Silnice II. a III. třídy

Nižší třída komunikací patřící jednotlivým krajům spadají do kompetencí Správy a údržby silnic.

Za římskou číslicí II (druhá třída) a III (třetí třída) následuje tří, čtyř nebo pěticiferné číslo. Na dopravních značkách se číslo silnice objevuje na modrém podkladu.

Co se týká značení mostů – to tvoří číslo komunikace, za nímž za pomlčkou stojí také číslo mostu na daném úseku (např. 32221-1).

Místní komunikace

Zde se jedná o majetek jednotlivých obcí, jež tyto komunikace zároveň spravují. Mnohdy za služby spojené s jejich udržováním platí například místní Správě a údržbě silnic nebo soukromé firmě. Tyto silnice jsou veřejně přístupné, ale slouží převážně k dopravě v dané obci. Tvoří je třeba nábřeží, parkoviště, ale i chodníky přilehlé k silnicím.

Účelové komunikace

Podle SUSPK spadá do této kategorie takzvaně kdeco. Pod pojmem „účelová komunikace“ si lze představit vše, co je součástí soukromých objektů a uzavřených areálů; dále zemědělských ploch, lesů a též některých specifických staveb, jako jsou přehradní hráze. Údržbu a schůdnost účelových komunikací zajišťují vlastníci těchto objektů.