Loupež století s posvěcením státu: ČR přišla v kauze LTO o 100 miliard
Říká se jí loupež století s posvěcením státu. V kauze, při níž obchodníci přejmenovávali naftu na lehký topný olej, aby se vyhnuli placení daní, vznikla státu škoda ve výši 100 miliard korun. Všechno však proběhlo podle zákona.
Když brněnští celníci dostali zprávu, že někdo nabízí podezřele levnou naftu, okamžitě zpozorněli. Záhy zjistili, že do obřích daňových podvodů jsou zapojeny desítky firem po celém Česku.
Psal se rok 1993 a oni byli na stopě zločinu, jemuž se dodnes říká loupež století. Bizarní na něm bylo, že vše probíhalo s posvěcením státu. Na konci kauzy, při níž se nafta „zázračně“ měnila na lehké topné oleje a zpět, byla škoda zhruba 100 miliard korun.
„Daňový únik na jedné cisterně byl 500 tisíc korun. Mluvilo se o 120 tisících cisteren, tedy o tom, že státu uniklo v kauze LTO šedesát miliard,“ vzpomínal později bývalý brněnský celní pátrač Čestmír Vintr, jenž začal machinace s lehkými topnými oleji vyšetřovat.
Jenže motorová nafta se podle něj nedostávala na naše území jen po železnici a silnici, ale i ropovodem vybudovaným tajně státy Varšavské smlouvy.
Princip podvodu byl jednoduchý. Využíval toho, že podle tehdejších českých zákonů se ropný produkt danil podle toho, jak se nazýval. Rozdíl mezi lehkým topným olejem a motorovou naftou byl přitom obrovský – za olej se na rozdíl od nafty neplatila spotřební daň, DPH bylo jen 5 procent. Přepočteno na peníze – rozdíl v dani mezi LTO a naftou byl postupně 10 až 14 korun za kilogram. Podvodníci proto nechávali naftu papírově převádět na olej a daň místo do státní kasy šla do jejich kapes.
V praxi to chodilo tak, že v cisternách z Ukrajiny a Maďarska do Česka proudila nafta deklarovaná jako nedaněný lehký topný olej. V Česku se vytvořil řetězec smluvených a často fiktivních firem, které si komoditu přeprodávaly, až nastrčený „bílý kůň“ papírově změnil LTO na naftu. Firma skončila, „bílý kůň“ zmizel a komodita už oficiálně jako nafta se rozvážela po benzinkách.
Podvodníci postupně své aktivity rozšiřovali. Fiktivně vyváželi naftu za hranice a nechali si vyplácet od státu vratku DPH. Jedna cisterna mohla účetně (nikoli skutečně) vyrazit za hranice i několikrát.Někteří obchodníci dokonce naftu pančovali, aby vydělali ještě víc. Nekvalitní palivo pak spotřebitelům zadřelo motory, doplatily na to třeba doly na Ostravsku, zemědělci i autobusový dopravce.
Vazby na tehdejší politiky
Pátrací tým celníků narážel na neochotu politiků z ministerstva vnitra, financí a průmyslu a obchodu důsledně objasnit špinavé obchody. Celníci přicházeli na provázanost obchodníků s LTO s tehdejšími politiky, jejich manželkami a nejbližšími spolupracovníky.
Zřídily se také tři policejní týmy, i jejich snaha však většinou troskotala na stanovisku úřadů, že obchodníci vlastně jednají tak, jak jim umožňují zákony. Vyšetřování vyšumělo, týmy se rozpustily.
„Navštěvovala jsem tehdy často ministerstvo financí a setkala jsem se tam prvně s protimluvem ‚legální daňové úniky‘,“ vzpomínala po letech novinářka Jana Lorencová, která se kauze detailně věnovala. „Stát nikdy od obchodníků s nezdaněnou naftou peníze nevybral, v několika případech sice byla nakonec vyměřena, ale nikdy nebyla vybraná,“ dodala.
Tak to chodilo do poloviny 90. let, než stát změnil daňové zákony tak, aby se za LTO i naftu platila vyšší daň, a ten, kdo prokázal, že ropný produkt skutečně využil k topení, tomu stát daň vracel. Navíc se olej začal barvit dočervena, aby se na první pohled odlišil od nafty.
Obrovské zisky obchodníků provázely mafiánské praktiky, vraždy nepohodlných lidí, výbuchy nastražených náloží. Lidé zapletení do vražd skončili ve vězení, stejně jako drobnější obchodníci. Ti hlavní nebyli nikdy potrestáni a zisky jim zůstaly.
Stovky rychle vydělaných milionů a násilné smrti mnoha lidí. Hektická a uvolněná porevoluční doba přinesla v devadesátých letech minulého století vedle svobody podnikání také násilí, vydírání a vraždy. Jednou z největších kauz tohoto období byl výnosný obchod s lehkými topnými oleji (LTO). Významnými hráči v ní byli i podnikatelé z Olomouckého kraje.
Jiří Večeř souzený kvůli vraždám spojeným s kauzou LTO (u soudu v roce 2010) – v Prostějově v 90. letech provozoval oblíbený noční klub Relax
Byznys v obchodování s lehkými topnými oleji spočíval v letech 1990-96 ve výrazném rozdílu spotřební daně na LTO a motorovou naftu. Obchodníci využívali tehdejší zákony, které poskytovaly možnost jednoduše „přejmenovat“ dovezené cisterny s naftou na LTO s nulovou daní a následně je opět prodat s vysokým vlastním ziskem a vysokou ztrátou pro státní kasu jako palivo do automobilů.
Využívalo se k tomu řetězců „překupnických“ firem, ve kterých často figurovali tzv. „bílí koně“. Do výnosných podvodů s LTO bylo zapojeno velké množství lidí a spojeny byly s násilím, vraždami a vydíráním. Ztráty pro státní kasu se odhadují na stovku miliard. Pátrání v sítích obchodníků s LTO ukázalo později i provázanosti s tehdejšími politiky, policisty i justicí.
Kápové ze severu
Za významné postavy olejového byznysu byli považováni „bossové“ ze severu Olomouckého kraje: šumperský podnikatel a bývalý policista Vratislav Kutal a zábřežský podnikatel Milan Šišma. Na obchodech s LTO měli údajně vydělat miliardy korun, před soudem pak stanuli za násilnou trestnou činnost, která s tímto byznysem měla souviset.
Vratislav Kutal byl odsouzen za přípravu vraždy novináře, který o kauze LTO psal, a objednávku bombového výbuchu. Z desetiletého trestu si ale odseděl pouze čtyři a půl roku a kvůli chybnému rozhodnutí olomouckého soudu byl v roce 2007 propuštěn na podmínku. Ještě před tím usiloval o obnovu procesu, to však nakonec bylo zamítnuto.
Druhý z tzv. „olejových bossů“ Milan Šišma byl odsouzen za objednávku vraždy pražského podnikatele Lubomíra Holého ke 13,5 letům vězení. Souzen byl také za objednávku vraždy kroměřížského „bílého koně“ Marka Lehkého, který ho měl údajně připravit o čtyřicet milionů korun. Šišma byl nakonec v roce 2013 olomouckým vrchním soudem definitivně zproštěn obžaloby z podílu na vraždě Lehkého pro nedostatek důkazů.
Odsouzen, další vraždy nedokázány
Spolupracovníkem výše zmíněných obchodníků byl Jiří Večeř. Ten v počátku devadesátých let provozoval v Prostějově velmi populární noční klub Relax. Večeř podle soudu zorganizoval vraždy Lubomíra Holého i Marka Lehkého.
Zakázky na vraždy měl podle vlastního přiznání před soudem dostat právě od Šišmy a Kutala. Holý byl zastřelen ve vlastním pražském bytě, Lehkého roztrhala na těle umístěná trhavina na břehu řeky Moravy u Kvasic na Kroměřížsku.
Jiří Večeř se několik let skrýval, aby se následně sám přihlásil na policii a jako jediný z obžalovaných v kauze LTO se ke svým činům přiznal. V souhrnu po několika soudních verdiktech dostal původně jednadvacet let vězení. V současnosti už je také na svobodě.
Brzy po podmínečném propuštění skončil v roce 2015 Jiří Večeř znovu za mřížemi. Obžalován byl z podílu na dvacet let starých vraždách podnikatele s LTO Miroslava Kovaříka ze Zlína a obchodníka s půjčkami Františka Blažíčka z Uherského Hradiště.
V roce 2016 Večeře krajský soud ve Zlíně zprostil obvinění z těchto dvou vražd pro nedostatek důkazů. O rok později tento veridkt potvrdil i Vrchní soud v Olomouci.
Rozmetán výbušninou, začal být na obtíž
Brutální vražda Marka Lehkého, který také s LTO obchodoval, otřásla celý Českem. V noci z 29. na 30. března roku 1995 byl v Kvasicích na Kroměřížsku u břehu řeky Moravy rozmetán výbušninou.
Vrazi Marku Lehkému před tím připevnil nálož s výbušninou Permonex V19 přímo na tělo a na dálku ji odpálil. Mladého muže pak exploze doslova rozmetala na kusy. Jeho identifikaci se kriminalistům podařilo dokončit po dlouhé době, a to na základě analýzy vzorků krve, otisků prstů, zbytků tkáně a hodinek, které poznala jeho adoptivní matka.
Tři roky pátrali krajští kriminalisté, kdo za tak brutální vraždou šestadvacetiletého obchodníka s lehkými topnými oleji (LTO) Marka Lehkého stojí. Nakonec se policii sám udal Jiří Večeř s tím, že za vraždou Marka Lehkého je on, Milan Šišma a Jan Marcinek.
„Přestal respektovat nepsané regule chování. Měl dluhy, které platil zálohami a dalšími půjčkami. Posílal prázdné cisterny nebo nekvalitní zboží. Tak začal být na obtíž,“ uvedl před lety u soudu Jiří Večeř, který byl nakonec za vraždu Marka Lehkého odsouzen k 15 letům ve vězení.
Marek Lehký prý dlužil 40 milionů Šišmovi a ten se jej údajně rozhodl odstranit. Navíc ale prý dlužil miliony i jiným podnikatelům, například Miroslavu Kovaříkovi, který s LTO také obchodoval.
„Pravá ruka“ a podřízený Jiřího Večeře, tak začal být nepohodlný. Jak později vyplynulo z hlavního líčení, to byl důvod, proč Marka Lehkého Večeř zabil – aby se zbavil jeho dluhů. Večeř měl podle soudu Lehkého vylákat na schůzku, kde se jej zmocnili najatí vykonavatelé. 30. března 1995 jej pak podle rozsudku dovezli v autě k řece Moravě v Kvasicích, na tělo mu připevnili výbušninu, kterou na dálku odpálili.
Za zorganizování vraždy si Večeř nakonec odpykal 14 let, většinu z této doby strávil ve vazbě. A i když svou výpověď po 11 letech změnil s tím, že jej k původnímu přiznání donutila policie, soud této verzi neuvěřil. Soudní líčení se táhlo několik let, nakonec Nejvyšší soud, který Večeřovo dovolání odmítl, případ definitivně uzavřel. (jv)
Výbuch před soudem v Olomouci
S kauzou LTO na území Olomouckého kraje je spojena spousta dohadů a spekulací. Příčinou je skutečnost, že do ní byli zapleteni policisté, vysoce postavení politici a také samotní pozdější vyšetřovatelé a soudci.
V souvislosti s olejovou kauzou se hovoří o minimálně sedmi vraždách. Sebevraždu spáchal v roce 1993 například Radomil Poprach, tehdejší náměstek ve Vápence Vitošov, kde se stáčela nafta vydávaná za lehký topný olej.
V roce 1997 zase vybuchla před soudem v Olomouci bomba, aby byla odvedena pozornost vyšetřovatelů od celé kauzy.
30. 9. 2004
Bývalý brněnský celní pátrač Čestmír Vintr začal vyšetřovat machinace s lehkými topnými oleji (LTO) již v roce 1993. Podle jeho názoru v té době nikdo z vládnoucích politiků neprojevil snahu zabránit machinacím, které měly státní pokladnu připravit o zhruba 100 miliard korun.
Vintr se svou pátrací skupinou narazili na provázanost firem obchodujících s LTO s tehdejšími politiky, jejich manželkami a nejbližšími spolupracovníky. Narazili také na nezájem špiček resortu ministerstva vnitra, financí a průmyslu a obchodu o důsledné vyšetření obchodů s LTO.
Ochotu ke spolupráci v současném vyšetřování nyní podmiňuje bezpečnostními zárukami pro sebe a svou rodinu.
Podvody s LTO jste odhalil před jedenácti lety. Podle ministra vnitra Františka Bublana tehdy nebyla politická vůle machinace vyšetřovat. Nyní podle něj tato vůle je. Lze podvody s LTO odhalit, i když uplynulo tolik let?
Podvody a machinace s LTO je možné odhalit a vyšetřit i nyní. Vím, kde hledat podstatnou dokumentaci a některé svědky. Vím, jak k podvodům docházelo, kdo a jak byl na nich zainteresován. Ale bude to pracné a nezvládne to malá skupina policistů a žalobců.
Jak se rozhodnete v případě, že budete policií požádán o pomoc a spolupráci?
Před deseti lety jsem s policií i Bezpečnostní informační službou spolupracoval. Dopadlo to tak, že jsem byl nucen profesi celního pátrače zcela opustit a dokonce se nějakou dobu skrývat v zahraničí. Bude záležet na tom, jaké mi policie nabídne podmínky a jak zaručí bezpečnost mé rodiny i mou osobní bezpečnost. Půjde také o bezpečnost dalších lidí. Nezapomínejme na skoro dvě desítky známých vražd, které s obchody s LTO souvisí.
Zdá se, že v současné úsilí objasnit podvody moc nevěříte.
Pomoc předem neodmítám. Prožil jsem si však kvůli LTO své. Nemíním riskovat jen tak. Pokusím se uvěřit slovům ministra Bublana a premiéra Stanislava Grosse. Prohlášení, že je politická vůle machinace s LTO vyšetřit a ukázat na ty politiky, kteří jsou minimálně morálně odpovědní za stamiliardový daňový únik v kauze LTO.
Stamiliardový?
Hovoří se, že státu uniklo v kauze LTO šedesát miliard. V kauze podvodných dovozů a obchodů s LTO se mluví jen o cisternách. Přesněji řečeno o vlakových cisternách a o železnici. Daňový únik na jedné cisterně byl 500 tisíc korun. Mluví se tedy o 120 tisících cisternách. Jenže motorová nafta a další produkty se na naše území nedostávaly jen po železnici a po silnici. Šly také na zhruba 40 českých terminálů produktovodem.
Produktovod je pojem málo známý. V jakých objemech k nám byla v letech 1993 až 1996 tímto zařízením motorová nafta nebo LTO dopravována?
Produktovod byl vybudován jako tajné zařízení bývalé Varšavské smlouvy. Dozvěděli jsme se o tom v roce 1993 důvěrnými cestami ze štábu České armády. Jedna z větví jde k nám ze Slovenska. Produktovodem se dopravují všechny ropné produkty. Pokud si vzpomínám, tak na české straně produktovodu nebyly žádné měřiče. Dotazoval jsem se důvěrně partnerů na slovenské straně na měřiče a objemy dopravovaných ropných látek ze Slovenska k nám. Odpověděli mi, že se jim to nepodařilo zjistit. „Je to státem chráněný údaj,“ zněla přesně jejich odpověď.
Ale i toto lze dohledat třeba cestou právní pomoci adresované našimi kompetentními orgány na Slovensko. Slovenští kolegové měli také svá podezření týkající se produktovodu. Od maďarských celníků věděli, že se v bývalých kasárnách Sovětské armády v Györu ztrácely vlaky motorové nafty.
Říká se, že inspirací pro machinace s dovozy motorové nafty pod názvy LTO nebo plynovými oleji byla maďarština.
Názvy lehký topný olej nebo plynový olej jsou správné. Látka vzniká frakční destilací. Stejně jako motorová nafta. Pravé LTO jsou jen těžší frakce nafty. Přepisy maďarského označení z gáz olaj na plynový nebo lehký topný olej mohly sehrát roli. Zaznamenal jsem v případě jedné české firmy, která vyvážela obrovské množství motorové nafty do Maďarska. Vývoz se nezatěžoval žádnou daní. Z Maďarska tato nafta šla zpět k nám deklarovaná jako gáz olaj, v českém překladu jako plynový nebo lehký topný olej k topným účelům. Tak jednoduše to šlo.
Podstatné pro podvody však bylo, že látka deklarovaná jako LTO nebyla zatížena spotřební daní a daň z přidané hodnoty činila pět procent. Nafta dovezená jako LTO byla na rozdíl od motorové nafty levnější na jednom litru o asi 10 korun.
Jak jste na podvody s LTO vlastně přišel?
Doslali jsme na brněnské celní správě informaci, že se prodává velmi levná motorová nafta. To nás začalo zajímat, protože jde o dovozové zboží. Obešel jsem podniky, kterým byla levná nafta nabízena. V ČSAD Brno jsme získali vzorky nabízené nafty. Byly nabízeny na zkoušku v pet láhvích. Chemické rozbory prokázaly, že jde o motorovou naftu. Zjišťovali jsme, jak se tato levná nafta dostává na naše území. Ukázalo se, že jde o dovozy, v nichž je motorová nafta deklarována jako LTO a na vnitřním trhu nabízena jako motorová nafta.
Uvědomil jste o těchto zjištěních nadřízené a policii?
Informace jsem v roce 1993 předal brněnskému celnímu ředitelství a na pražské generální ředitelství vedoucímu odboru proti podloudnictví Antonínu Bednářovi. Informoval jsem Miroslava Kárníka, který byl v té době pověřený řízením Generálního ředitelství cel. Ten mi v roce 1994 vydal pověření č. 1 k šetření po celé republice. Zjistil jsem se svou skupinou celních pátračů, že machinace s LTO jsou takového rozsahu, že naše malá skupina celních pátračů nemá šanci machinace zdokumentovat.
Navrhl jsem náměstkovi generálního ředitele Vlastimilu Panáčkovi, abychom využili médií k informování veřejnosti a politiků o rozsahu machinací a aby byl změněn zákon o dovozu LTO a motorové nafty. Souhlasil. Kontakty s médii jsme navázal spolu s Bednářem. Kopie všech informací jsme současně v roce 1994 předali brněnské expozituře Útvaru odhalování organizovaného zločinu – ÚOOZ a brněnské expozituře Bezpečnostní informační služby – BIS. Na rozkrytí podvodů jsem osobně spolupracoval s jedním zpravodajským důstojníkem.
Usvědčili jste z podvodů s LTO nějakou firmu, nějaké osoby?
Podle mě se kauza LTO v roce 1995 obrátila proti všem, kdo ji vyšetřovali a hodně o ní a osobách v pozadí věděli. Nejsem sám, kdo byl nucen ze služby v roce 1995 odejít. A možná že jsem nebyl jediný, kdo se musel i nějaký čas skrývat v zahraničí.
