Proč musím do Ivančické nemocnice když mám blíže Brno?

Dobrý den.

Asi nejsem jediný co něco podobného zažil,ale nedá mě to a musím se podělit o svoje dojmy.
Už asi první problém je v tom,že moje bydliště je v Hrušovanech u Brna a tudíž při akutních zdravotních problémech a přivolání rychlé záchrané služby člověka vezmou a odvezou
do mnou nenáviděné Ivančické nemocnice a tam vyšetřují a vyšetřují a následně propustí domů a člověk musí vyhledat pomoc jinde.

Proč tuto nemocnici nenávidím?Měl jsem tu čest v roce 2013 kdy mě jako plícaře odvezli do Ivančic kde vyrušili MUDr.Matouškovou od sledovaní nějakého seriálu(byl to víkend),tam
jsem ztrávil 3 hodiny na kyslíku a následně byl propuštěn domu.To jsem si ještě vyslech údiv nad tím proč mě dovezli na internu a co tam semnou mají dělat.Následoval týden blouznění a jediné co mě zachránilo,že jsem si v Židlochovicích zaplatil Oxygenoterapii,ale i tak jsem se zhrouti a sám se dostavil do FN Bohunice kde jsem byl okamžitě přijat na JIP plícního oddělení.Násle­dovala další hospitalizace a po roce jsem invalida 3.stupně s CHOPN(chronická plícní nemoc).Jak mě paní doktorka poznačila do zdravotní dokumentace tak jsem pacient nadměrně zneužívající zdravotní péči,obezní(to jediné je pravda) a zralý na psychiatrii(a to jsem věčný optimista- mohou potvrdit moji známí).
Takže toto je důvod proč když někdo vysloví slovo Ivančická nemocnice(kde zřejmě pan Julínek hodně zainvestoval do vybavení a nyní se musí využít) tak mě běhá mráz po zádech.

No a příběh má pokračovaní.Moje manželka,která se vy svých 43 letech už přes 7 měsíců lečí na spoustu věcí najednou začla rudnout a popadat dech.Takže následovalo vyšetření
u praktické lékařky tady v Hrušovanech,která po změření tlaku a tepu okamžitě vypsala žádanku na vyšetření a hádejte kam?Samozřejmě do Ivančic,protože jinde dle zkušeností pacienta z Hrušovan u Brna nevezmou.No co na plat sedl jsem do auta a zavezl ji do Ivančic na moje oblíbené interní oddělení.Takže ve čtvrtek 8.1 jsme kolem 9:00 hod dotazili do nemocnice.Nás­ledovalo vyšetření RTG,CT,rozbor krve,tabletka pod jazyk,infuze atd.Následné měření tlaku a pulsu a tak pořád dokola.Přesná medikamentace mě nějak neutkvěla v paměti,ale to není ani podstatné.Tlak i puls ji vždy na chvílku klesl,ale během dvou hodin se vše opakovalo.Už to vypadalo,že ji hospitalizují,ale obrat nastal kolem 15:00 hod kdy jsem na chodbě zaslech(zřejmě primář oddělení),že už je plno a aby už sem nikoho nevozili.Během chvilky následovalo to,že manželka byla vyřešena s tím že je stabilizována a má jít domu.
V pátek si má zajít k praktické lékařce na změření tlaku a v pondělí 12.1 se opět dostavit na internu do Ivančic.Jenže už když jsme jeli domů tak mě opět rudla v autě a nebylo jí dobře.
Následovala neklidná noc a hned ráno jsem jí vezl k praktické lékařce v Hrušovanech,která ji změřila tlak a tep a hrozně se divila proč si jí nenechali v Ivančicích.Na moji žádost vystavila
žádanku na vyšetření do FN Bohunice na internu.Praktická lékařka nám ještě popřála štěstí s tím,že ze zkušenosti nám moc šancí na to že nás příjmou v Brně nedává.Tak jsem manželku naložil do auta a odvezl FN Brno.
První otázka v nemocnici nebyla co manželce je a jak se cítí(byla celá rudá a i laik by věděl,že jí je zle) ale odkud je.Po sdělení,že je z Hrušovan u Brna následovalo vysvětlování že sem nepatříme a že patříme do Ivančic.Na to jsem odpověděl,že tam jsme byli včera a jak jsme dopadli.Nakonec se slitovali a začalo měření tlaku,neurologie atd.Po šestihodinovém maratonu(tabletka pod jazyk,snižování tlaku) a ten stejný dotaz proč si manželku v tomto stavu nenechali v Ivančicích.Na­konec manželku po telefonickém rozhovoru nachystali na převoz do nemocnice u Milosrdných Bratří kde byla nakonec hospitalizována.

Nikdo se mě nemůže divit,že jsem naštvaný na celý zdravotní systém a že píši tento příběh.Ještě jsem pochopil jednu věc,že pokud přivezu člověka ve zbědovaném stavu do nemocnice já(abych systému šetřil prostředky) tak je to špatně a všude na vše musí čekat.Pokud ho přiveze rychlá záchraná služba ve stejném stavu tak nikde nečeká a je to méně problémové.Takto mě to vysvětlila i jedna nejmonovaná lékařka v nemocnici.Vždycky jsem si říkal(vyrůstal jsem v socialismu),že tyhle absurdyty v demokracii neexistují,ale hluboký omyl.Ba naopak – nic není nemožné.

Už s tím proboha něco někdo udělejte aby normální lidé měli možnost výběru nemocnice(stejmě jako si lidé mohou vybrat dobrého řemeslníka a praktického lékaře).Asi je to k zasmání a vy tam nahoře si klidně připlatíte a nebo přes známé si dopřejete to nejlepší,ale bez nás obyčejných by jste nebyli tak kde jste.

Rubriky: ZDRAVOTNICTVÍ | komentářů 14

Konec Česka

Konec Česka jak ho známe? Hitlerův děsivý plán

počítal s něčím

horším, než je vyhlazení

Nacistická říše byla dost silná na to, aby nás vyhladila. Adolf Hitler se ale rozhodl pro něco, co se zdá být mnohem horším. V březnu roku 1939 byl jeho výnosem vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Začalo šestileté období plné strachu, bezmoci a hrůz, které s sebou přinesla druhá světová válka. Cíl nacistů? Totální zapomnění na Čechy jako národ, zánik českého jazyka a naprosté poněmčení slovanských zemí.

Hitler sleduje nacistické vojáky

Adolf Hitler viděl v České republice novou část Třetí říše. O Slovensko paradoxně až tak velký zájem neprojevoval, nacističtí funkcionáři ale měli za to, že rasové složení Čechů odpovídá Němcům. Rozdělení na germánské a slovanské národy šlo stranou a nacisty zaslepila touha germanizovat všechny Čechy.

Za války ale měli nacisté jiné priority. Dlouhodobé plány musely ustoupit válečnému stavu a ze všeho nejdůležitější bylo zajistit válečnou výrobu pro Německo. V čele českých orgánů proto zůstaly důvěryhodné osoby jako Emil Hácha a Alois Eliáš, kterým národ důvěřoval. Ve skutečnosti se ale ke skutečné moci nikdy nedostali.

Němci se u Čechů ve většině případů nesetkali s žádným velkým odporem. Satira a vtipy na povahu nacistů sice byly na denním pořádku, schopnost povznést se nad nelichotivou situaci je ale Čechům vlastní. V roce 1939 sice proběhlo několik demonstrací a nacisté následně zavřeli vysoké školy, poté, co 1200 vysokoškoláků odvezli do koncentračního tábora Sachsenhausen, se ale hlasitý odpor zmírnil. Češi však v hloubi duše stále doufali, že spojenecká vojska nacisty porazí.

Potraviny na příděl. Nebo vůbec

Život v této době nebyl lehký. Nacisté zavedli přídělový systém a lidé dostávali lístky na potraviny, oděvy nebo tabák. Němci sice měli nárok na vyšší příděly než Češi, některé potraviny, jako káva, kakao, čokoláda nebo ovoce, ale nebyly k dostání vůbec.

Čeští muži ale mohli hovořit o štěstí. Nesloužili totiž v německé armádě, místo toho ale byli nasazeni pro nucené práce přímo v Německu. Podmínky sice podle dobových záznamů nebyly nijak kruté, přesto byly tyto práce velmi nebezpečné, zejména během náletů na německá města.

Češi měli přežít a poněmčit se

Nacisté neměli zájem na tom nechat Čechy postřílet v boji či je vyhladit. Jejich cílem byla germanizace, která začala po smrti říšského prorektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Podle historika Detlefa Brandese, autora knihy Germanizovat a vysídlit, nacisté v letech 1943 až 1945 prověřovali “rasovou čistotu” části obyvatel a uznali, že zhruba třetina je poněmčení schopná. Některé prameny ale uvádí, že nacisté chtěli germanizovat až 86 procent obyvatel.

Lidé, kteří podle Němců neměli být schopni poněmčení, měli být vystěhováni na východ nebo popraveni. Germanizacě proto probíhala v tajnosti, aby nevyprovokovala Čechy ke vzpouře. Rasové prověrky proto probíhaly v rámci lékařských kontrol a vysidlování, které zakrývalo započatý proces vystěhovávání nepřizpůsobivých Čechů, se podle historika konalo pod záminkou získávání vojenských prostorů.

Nacisté i přes svou krutost nechtěli Čechy podráždit. Viděli v nich levnou pracovní sílu, a zatímco v případě například Poláků v rukavičkách nejednali, v Protektorátu se na vše šlo v poklidu a s rozvahou. Němci si ostatně ze zkušenosti věděli, že pokud půjdou na Čechy pomalu, potají dosáhnou svého. Když ale například Heydrich zakázal pohlavní styk s Čechy a Poláky, občané Protektorátu se začali bouřit.

Němci doufali, že Češi po válce budou ke germanizaci nakloněni. Chtěli proto některé z nich poslat do koncentračních táborů jako dozorce, a pracovat i se zarytými odpůrci nacismu. Takoví lidé měli být posláni do Německa na převýchovu, a pokud by se nezdařila, měli být zastřeleni.

Rubriky: UDÁLOSTI | Napsat komentář

Do kdy má ještě smysl udržovat při životě staré auto? A kdy už je lepší koupit jiné?

Je to jakýsi bod zlomu ve vlastnictví každého auta. Můžeme jej mít rádi jakkoli, v určitý moment je už ale spíše na obtíž. Jak tu chvíli rozeznat dříve, než je pozdě?

 Své auto můžete mít rádi, jak chcete, ale pokud to je váš jediný vůz, který potřebujete používat i jako dopravní prostředek, ne jen jako hračku, dříve nebo později přijde moment, kdy je spíše přítěží než pomocí. Když je auto víc v servisu než na silnici, když účty za jeho provoz začnou být neadekvátní tomu, o jaký vůz se jedná.

Samozřejmě, toto je racionální hledisko a na to zejména fanoušci mají tendenci trochu zapomínat. A nemůžeme říci, že bychom jim nerozuměli. Pokud ale na své auto pohlížíte spíše racionálně, je vhodné identifikovat bod, kdy život s ním přestává být efektivní. Problém je, že poznat ho není zas tak jednoduché. Často si totiž říkáme, že „tohle ještě opravím a pak už budu jen jezdit”, což nemusí být pravda, nebo ne na moc dlouho. Může se za měsíc, dva, půl roku objevit něco dalšího a pokud si řeknete, že „když už jsem opravil tohle, přece ho teď neprodám”, můžete se dostat do nekonečné spirály výdajů nevedoucí k ničemu dobrému.

Pravda, z absolutního hlediska je téměř vždy levnější staré auto opravit, než koupit jiné, novější. I když by vás čekala investice v řádech desetitisíců korun, pořád většinou je méně, než byste zaplatili za lepší auto. Tím spíš, že to současné bez oné investice prodáte hůř. Jenže dívat se na věc optikou jedné opravy není moudré. Staré pravidlo říká se, že když suma cena výhledově nutných oprav dosahuje zhruba poloviny aktuální hodnoty vozu, je vhodné se začít dívat po jiném.

Podobně to může být rozumné, když opravujete sice drobnosti, ale zato pořád. Když se třeba pokazí jedno tlačítko stahování okna, za chvíli mohou odejít všechna další a dnes jich bývá klidně sedm. To spínač couvacích světel, to nějaké další čidlo, to hadička… Můžou to být věci, které koupíte za pár korun a opravíte sami doma, ale když jsou každý měsíc dvě, je to asi trochu moc. A nákladem tu pochopitelně nejsou jen díly a jejich výměna – muset jezdit s autem do servisu, nemít jej, když jej potřebujete apod. také představuje náklady.

Dalším znakem, že je vhodné se auta co nejrychleji zbavit, může být zvyšující se spotřeba oleje, i dávno před tím, než z výfuku začne vycházet modrý kouř. Ta může značit opotřebované pístní kroužky, jejichž výměna je velmi nákladná, nebo turbodmychadlo na cestě do věčných lovišť, nebezpečnou to věc zejména u dieselu. Anebo taky jen nefunkční ventil odvětrávání klikové skříně, problém za pár stovek.

Dalším příznakem je koroze. Ani relativně nová auta vůči ní nemusí být imunní, nicméně důkladné zbavení auta koroze může být velmi nákladné, podle toho, kde všude ji najdete. Prohnilé auto nikdo nekoupí, ale dokud půjde jen o omezené plochy, máte dvě možnosti – rychle ji nechat odstranit, nebo prodat celé auto. Půjčíme-li si rčení o lidské hlouposti, válku proti rzi vyhrát téměř nelze, ale bojovat přestat nesmíme.

Když přemýšlíte o změně auta a jezdíte něčím novějším, je také vhodné vzít v potaz případnou záruku. Pokud končí, riziko nenadálých nákladů na provoz stoupá. A pochopitelně, auto snáze a lépe prodáte, pokud mu ještě nějaký čas záruky zbývá (a to dnes může být klidně 7 let), než auto, kterému záruka zrovna skončila. A také tu pořád je psychologická hranice 100 tisíc kilometrů – její vliv na cenu je až překvapivě velký a přes veškeré pozitivní emoce spojené s dosavadním autem je prostě rozumnější prodat auto v momentě, kdy má na tachometru 99 tisíc km, než jej „pustit do oběhu” se 101 tisícem najetých km.

I „přerušení proudu oprav” bývá rozumnější, třebaže je po různých investicích scestné si myslet, že investované peníze dostanete zpátky. Je-li seznam oprav v posledním půlroce slušně dlouhý, můžete si samozřejmě říci o více peněz, než byste mohli před velkým servisem, ale jestli je dostanete, je druhá otázka. A v každém případě se vám těžko podaří koupit auto třeba za 150 tisíc, během půl roku a 40 tisíc korun za opravy zjistit, že to nebyl dobrý nápad, a pak za něj dostat 190 tisíc. Tak to prostě nechodí, nakonec i onen dlouhý seznam oprav může být pro leckterého kupce varující a může být lepší auto prodávat v dobrém stavu za běžnou cenu a příliš se nechlubit tím, jak nákladné bylo jej do dobrého stavu dostat.

Nechápejte nás špatně, tento článek není návodem pro ignorantské majitele, jak někomu prodat auto, které se jim začíná „sypat pod rukama”. Jde tu o nalezení vhodného momentu k prodeji, který je beztak vždy jen sázkou do loterie. Nikdy nemůžete s jistotou vědět, co se stane zítra, stejně jako to neví kupující. Je to hra, kterou obě strany obchodu hrají s omezenými informacemi a podnikají určité kroky na základě odhadů, předpokladů a tušení. Dopadnout lépe to vždy může pro toho či onoho, každý do toho jde s rizikem, kdy se prodávající vozu zbavuje za zlomek původní ceny a věří, že se mu to tak vyplatí, protože se rizik zbaví. A kupující zase jisté riziko přijímá, neboť auto za zlomek ceny nového kupuje a měl by si být vědom, že sleva není zadarmo – problémy mohou nastat. „Vyhrát” může obvykle jen jeden – ta „poslední oprava” někdy na dlouho poslední skutečně být může. A někdy také nemusí…

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Ruský odstřelovač trefil cíl na 4,1 kilometru

O víc než půl kilometru se posunul světový rekord v zásahu odstřelovače. Rus Andrej Rjabinsky trefil cíl na vzdálenost 4,1 kilometru. Překonal tak předchozí rekord kanadského snipera z bojových podmínek, ten zastřelil islamistu z 3,5 kilometru.

Bývalý voják Andrej Rjabinsky se o překonání rekordu snažil dlouho. Na střelu trénoval osm let. Historický výstřel mu pomohli zaznamenat zaměstnanci společnosti Lobaev Arms, ruského výrobce taktických odstřelovacích pušek.

Sáhl po pušce SVLK-14 Twilight, zbrani vytvořené na zakázku z uhlíkových vláken, kevlaru a laminátu. Je navržena tak, aby mohla využívat těžkou munici, jako jsou náboje CheyTac, jimiž bývají vybaveny velkorážní pušky.

Pracovníci Lobaev Arms rekord okomentovali tak, že podobně extrémní vzdálenost mohla být překonána jen díky nejmodernější výbavě a tvrdému tréninku.

Předchozí rekord držel nejmenovaný člen kanadské speciální jednotky Joint Task Force 2. V květnu zastřelil v Iráku příslušníka teroristického hnutí Islámský stát ze vzdálenosti 3,5 kilometru. Použil k tomu odstřelovací pušku McMillan Tac-50.

Rubriky: HOBBY | Napsat komentář

Do sedmnácti let nová přehrada, doporučuje studie k vodnímu dílu Čučice

Po skoro čtyřech měsících státní podnik Povodí Moravy konečně rozeslal technicko–ekonomickou studii starostům obcí, kterých by se dotkla stavba vodního díla Čučice na řece Oslavě. Přehrada by podle materiálu dávala smysl. Vláda ovšem musí určit, který veřejný zájem v místě převažuje.
Pohled na soutok Oslavy a Chvojnice od Ketkovského hradu směrem na západ...

Pohled na soutok Oslavy a Chvojnice od Ketkovského hradu směrem na západ ukazuje hlavní problémy území, kterými jsou výsadby jehličnanů a zarůstání lesem | foto: Václav Křivan

Studie je soubor dokumentů, v němž odborné firmy zhodnotily celé území z hlediska geologie, ochrany přírody, budoucí potřeby vody k pití i zavlažování. Odborníci zkoumali i fakt, zda si dukovanská jaderná elektrárna za desítky let vystačí se zdrojem chladicí vody z blízké Dalešické přehrady na řece Jihlavě.

„Jsem ze studie pořádně rozčarovaný. Když to shrnu do několika vět, tak výsledkem je konstatování, že přehrada by byla levná, technicky dobře proveditelná, ekonomicky přínosná,“ uvedl starosta Oslavan Vít Aldorf.

Je jedním z nejhlasitějších odpůrců jakýchkoli plánů na další vodní dílo v oblasti, jejíž příroda je navíc v různých stupních chráněná. Ve spolupráci s týmem lidí se Aldorfovi letos podařilo uspořádat protestní petici a sehnat pod ni 24 tisíc podpisů. Petice je ve Sněmovně, zabývat se jí má i vláda (více zde).

Rezerva pro Brno a Mostiště

Kompletní studie, která ho příliš nepotěšila, přistála Aldorfovi v e-mailové schránce ve středu ráno. Dozvěděl se z ní, že její autoři považují přehradu za nutný rezervní doplněk zdrojů pitné vody pro Brno a Mostiště. Potřebná je prý taky pro dukovanskou jadernou elektrárnu.

„A že by bylo rozumné ji do 17 let zprovoznit. Přičemž v celkovém součtu všech nákladů by vyšla na necelých 13 miliard korun,“ pročítal si dokument Aldorf.

Autoři hovoří o Čučicích také jako o zdroji závlahové vody pro Ivančicko, Židlochovicko a Pohořelicko.

„Studie dále doporučuje, aby vláda povýšila veřejný zájem nad vše ostatní. A aby určila, co je vůbec tímto veřejným zájmem,“ doplnil Aldorf.

Veřejným zájmem může být pitná voda pro Třebíčsko či Brněnsko. Nebo naopak ochrana přírody. Té se autoři dokumentu rovněž obsáhle věnují.

„Dohledali jsme celkem 110 zvláště chráněných druhů rostlin, hub i živočichů, které budou záměrem přímo či nepřímo dotčeny,“ uvádějí odborníci ve studii.

Elektrárna má jiné informace

S jejím zveřejněním se nejdříve čekalo, až bude po krajských volbách. Pak, až materiál prostudují úředníci a politici nadřízeného ministerstva zemědělství.

Mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař sdělil, že studie představuje od 70. let první ucelený dokument, který popisuje vodohospodářský význam lokality, a současně první dokument, který se věnuje také enviromentální problematice v této oblasti.

Už teď ale jednu část zpochybňuje elektrárenský gigant ČEZ. Zásadně nesouhlasí s tvrzením, že výhledově bude nutný odběr vody z Čučic pro uvažované nové dukovanské bloky.

„Na základě naší vlastní studie, kterou jsme nechali před dvěma lety zpracovat a týkala se kvality, množství vody a dlouhodobého monitoringu průtoků, se prokázalo, že vody v řece Jihlavě je dostatek pro stávající i případné nové bloky,“ zdůraznil mluvčí dukovanské elektrárny Jiří Bezděk.

Audit zkoumá okolnosti vzniku studie

Dále se ukázalo, že některé soukromé firmy, jež se na vypracování technicko–ekonomické studie podílely, jsou z minulosti personálně propojené s ředitelem Povodí Moravy Janem Hodovským. Věc teď prošetřuje ministerstvo zemědělství jako nadřízený orgán Povodí Moravy.

„Výsledky auditu, který se týká okolností, za nichž studie vznikla, budou známy do konce listopadu. Do té doby se taky osobně sejde ministr Marian Jurečka s ředitelem Povodí Moravy Hodovským, aby si vše vyříkali,“ uvedla mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Až poté se ministr ke studii a celé situaci vyjádří. Resort už dřív uvedl, že „by bylo nezodpovědné, nezačít se už teď připravovat na odborníky předpovídaný nedostatek vody“.

Vzhledem k rozsáhlé petici lze počítat s odporem veřejnosti, pokud vláda začne podnikat kroky směřující ke stavbě přehrady.

„Jako předseda Energoregionu 2020 a starosta Náměště nad Oslavou veškeré dění kolem Čučic sleduji. Mám i řadu konkrétních výstupů, co se týče potřeb elektrárny přímo z ČEZ. Technokrati budou mít s lidmi tady problém,“ zdůraznil náměšťský starosta Vladimír Měrka.

Odpůrci už dřív argumentovali tím, že lze hledat jiná, méně drastická technická řešení, jak v krajině zadržet vodu.

Rubriky: ABSURDITY | komentáře 2

Chránit, nebo zatopit. Budoucnost ráje trampů na Oslavě je nejistá

Ministerstvo životního prostředí hodlá údolí řeky Oslavy u Náměště nad Oslavou více chránit. Vodohospodáři tam mají naopak v plánu stavět přehradu, přičemž jejich hlavním argumentem je sucho.
Údolí Oslavy vyhledává řada trampů a také milovníků přírody. Mohou zde totiž...

Údolí Oslavy vyhledává řada trampů a také milovníků přírody. Mohou zde totiž zahlédnout například ledňáčka říčního.

Tak dechberoucí říční údolí je v Česku k vidění možná ještě v Podyjí, u Berounky nebo na Křivoklátsku. Řeky Oslava a Chvojnice vytvářejí nedaleko Náměště nad Oslavou v odolné hornině zvané granulit přírodní divadlo, za kterým stojí za to se opakovaně vracet.

K meandrům a kaňonům připočtěme zříceniny hradů a taky brouky a rostliny, které se jinde nevidí.

„Že je lokalita v tak dobrém stavu, je zapříčiněno mimo jiné tím, že je dlouhodobě hájená pro výstavbu vodní nádrže,“ uvedl mluvčí podniku Povodí Moravy (PMO) Petr Chmelař velký paradox, který se týká přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice, jedné z nejrozsáhlejších v Česku.

Zatím tak trochu spící kus přírody na pomezí Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje se teď dostává do centra zájmu státu. A rovnou ze dvou protichůdných stran.

Další vodu potřebují i Dukovany

Ministerstvo životního prostředí chce ještě zvýšit stupeň ochrany a nově celou lokalitu dělit. Což se nelíbí lidem z ochranářské praxe, kteří tu přímo působí.

Upozorňují na řadu potíží, kromě jiného na fakt, že není v tomto případě úplně ideální přísnější ochranou zakonzervovat současný stav. Jistá míra zásahu člověka zdejší krajině podle nich určitě prospívá. Například jsou místa, kde náletové dřeviny ubírají prostor vzácným druhům.

A ve stejné době odborníci na vodní stavby pilně studují mapy i analýzy a chystají poklady, jejichž výsledkem může být nová důležitá přehrada s názvem Čučice. Ta by chráněnou nádheru spláchla pod hladinu.

Přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice

  • Nachází se na rozhraní krajů Vysočina a Jihomoravského na řece Oslavě (od Náměště nad Oslavou po Čučice) a jejím levostranném přítoku – Chvojnici (od Rapotic).
  • Hluboce zaříznuté říční údolí s četnými skalisky, které mu na řadě míst dodávají ráz kaňonu.
  • Roste zde na 800 druhů cévnatých rostlin včetně jazýčku jadranského, kriticky ohrožené orchideje.

Hlavním důvodem ke stavbě je sucho. Jaderná elektrárna Dukovany i vodovod na Třebíčsku, který „saje“ z přehrady Mostiště na horním toku Oslavy, budou potřebovat další vodu.

„Podle studií dopadů klimatické změny by mělo v dlouhodobém časovém horizontu dojít k poklesu kapacity zdroje pitné vody Mostiště až o 57 procent,“ zdůraznil mluvčí PMO Chmelař.

A tak se hledají způsoby, jak strategickou surovinu, kterou říční voda je, v krajině zadržet.

Povodí bude mít výsledky technickoekonomické studie k dispozici do poloviny letošních prázdnin. Dokument ukáže, zda je reálné pokračovat v přípravách vodního díla.

„Dotčené obce a případné další kroky, které povedou k přípravě výstavby přehrady Čučice, bude doprovázet otevřená diskuse. V ní se potkají dotčené orgány, samosprávy, odborná i laická veřejnost,“ zmínil mluvčí povodí.

Voda z Oslavy bude časem stále důležitější pro zavlažování v okolí jejího dolního toku, přehrada má taky bránit lokálním povodním a v neposlední řadě může být přínosem pro energetickou soustavu.

Hráz může být vysoká až 78 metrů, tvrdí spolek

Už teď se to nelíbí Spolku pro záchranu údolí Oslavy. Ten na svém webu uvádí, že zadaná studie proveditelnosti vodního díla Čučice bude prověřovat tři varianty vodní nádrže dle velikosti, přičemž podle zjištění spolku bude základní varianta odpovídat výšce koruny hráze 63 metrů.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Studie bude prověřovat i maximalistickou variantu s výškou hráze 78 metrů,“ uvádějí čísla lidé ze spolku. A dodávají, že hráz nádrže Čučice by stála zhruba na soutoku Čučičského potoka s Oslavou u studánky na místě dnešních chat. Pro srovnání – vodní nádrž Dalešice má hráz vysokou 88 metrů, Brněnská přehrada má výšku 23,5 metru.

„V případě základní, respektive střední varianty by výše na toku došlo k zaplavení údolí až pod Vlčí kopec (zámeček, který slouží jako školicí centrum, pozn. red.),“ upozorňuje spolek.

„Za své by v daném úseku vzal říční ekosystém včetně značné části přírodně cenných lokalit na svazích údolí. Dále by byla zaplavena většina chat, Ketkovický mlýn a celá lokalita pod Ketkovským hradem včetně kantýny, dále Senohradský mlýn i s chatami u Chvojnice, celá Skřípina včetně Skřipského (Theimerova) mlýna a celý úsek ‚dlouhé Oslavy‘. Maximalistická varianta by rozsahem zaplavení sahala až ke zřícenině hradu Lamberk,“ přidává spolek další zjištěná fakta.

Pokud se časem ukáže, že převládnou argumenty přehradu postavit, poslední „politické“ slovo bude mít vláda.

Plány na zatopení údolí Oslavy výstavbou vodní nádrže Čučice jsou v posledních měsících více živé než kdy jindy…

Záměr výstavby vodního díla Čučice je hájen vodohospodáři dlouhodobě. Údolí a další lokality napříč republikou, které jsou morfologicky, geologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod (LAPV) prošly v roce 2009 zásadní revizí a v roce 2011 vydala Ministerstva zemědělství a životního prostředí Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území (Generel LAPV), který dnes slouží jako závazný podklad pro územní plánování. Z původních 186 lokalit výhledových vodních nádrží bylo vybráno celkem 65 lokalit a mezi nimi i Čučice. Tyto lokality jsou prosazovány do územních plánů krajů (Zásad územního rozvoje) a ÚP obcí jako územní rezervy (výhledové záměry). Pro možnou výstavbu je potřebné projednání změn těchto rezerv na návrhové plochy a dále zahájit výkup pozemků, územní řízení a stavební povolení společně s vyhodnocením dopadů na životní prostředí (SEA/EIA).

V poslední době jsme s ohledem na letošní suché měsíce slýchali mnohem častěji prohlášení z úst politiků, vodohospodářů a dalších odborníků o potřebě nových vodních nádrží vzhledem k očekávaným klimatickým změnám a extremitám projevů počasí. Na dynamice nabrala situace okolo Čučic v srpnu roku 2015, kdy vypsalo Povodí Moravy, s.p. veřejnou zakázku na zpracování technicko-ekonomické studie realizace vodního díla Čučice na řece Oslavě. Vítězem výběrového řízení je slovenská firma VODOTIKA, a.s., která studii proveditelnosti zpracuje za 670 tis. Kč (bez DPH) v termínu do 31. 7. 2016. V říjnovém rozhovoru v Českém rozhlase uvedl ředitel Povodí Moravy Jan Hodovský, že vedle Čučic, které zmínil spolu s Vlachovicemi na Zlínsku mezi prvními, jsou momentálně připravovány obdobné studie pro další tři nádrže: Rychtářov, Hanušovice a Skalička.

Zadaná studie proveditelnosti vodního díla Čučice bude prověřovat tři varianty vodní nádrže dle velikosti, přičemž základní varianta bude odpovídat rozsahu dle Generelu LAPV (viz obrázek výše) s potenciálním objemem až 53,0 mil. m3 a výškou koruny hráze 63 m. Studie bude prověřovat i maximalistickou variantu s celkovým objemem 82,0 mil. m3 a výškou hráze 78 m. Pro srovnání – vodní nádrž Dalešice má maximální kapacitu 127 mil. m3 s výškou hráze 100 m, vodní nádrž Mohelno má kapacitu jen 17,1 mil. m3 s výškou hráze 49 m a Brněnská přehrada jen 21 mil. m3 maximální kapacity s výškou hráze 23,5 m. Hráz nádrže Čučice by stála zhruba na soutoku Čučičského potoka s Oslavou (u studánky, na místě dnešních chat). V případě základní (střední) varianty by výše na toku došlo k zaplavení údolí až pod Vlčí Kopec. Za své by v daném úseku vzal říční ekosystém včetně značné části přírodně cenných lokalit na svazích údolí. Dále by byla zaplavena většina chat, Ketkovický mlýn a celá lokalita pod Ketkovským hradem včetně kantýny, dále Senohradský mlýn i s chatami u Chvojnice, celá Skřípina včetně Skřipského (Theimerova) mlýna a celý úsek „dlouhé Oslavy“. Maximalistická varianta by rozsahem zaplavení sahala až k Lamberku.

Důvodem pro možnou výstavbu nádrže je dle zadání studie rezerva pro vodárenský zdroj VN Mostiště (podle studie dopadů klimatické změny je pravděpodobné, že ve výhledu do roku 2100 dojde k poklesu kapacity vodního zdroje Mostiště až o 57 %). Současně s tím se dle zadání studie s VN Čučice uvažuje jako se záložním zdrojem chladící vody pro JE Dukovany (s ohledem na variantně uvažované rozšíření jaderné elektrárny) v případě významných nepříznivých dopadů klimatické změny. VN Čučice dále může dle zadání studie zajišťovat lokální protipovodňovou ochranu sídel a nadlepšování ekologických průtoků na dolním úseku Oslavy, může být využito energetického potenciálu, případně sloužit také jako zdroj závlahové vody pro případné odběry z řek Oslavy a Jihlavy. Ředitel Povodí Moravy RNDr. Hodovský komentoval účel nádrže na říjnovém setkání se starosty takto: „Zástupce obcí a měst z okolí Čučic zajímal také náš záměr vybudovat víceúčelovou nádrž, která by v období sucha byla schopna pokrýt rozsáhlé potřeby pro krytí rizik vodního díla Dalešice pro chlazení jaderné elektrárny Dukovany.“

 

Rubriky: ABSURDITY | Napsat komentář

Časová smyčka

Rodina se vydá na výlet. „Na Hamrštejn je to už jen kilometr,“ radostně oznámí syn, co si přečetl na rozcestníku. Uplyne půl hodiny a před rodiči s dětmi se opět objeví rozcestník. „To je divné, ke zřícenině je to pořád kilometr,“ zaraženě řekne čtrnáctiletá dcera. Za další půl hodiny rodina opět spatří rozcestník. Jejich cíl se vůbec nepřiblížil. Situace se ještě mnohokrát opakuje. Překročili snad bludný kořen?

Vydali jste se někdy k cíli, k němuž jste stále nemohli dojít? Máte neodbytný pocit, že to co se právě teď děje, jste již zažili předtím? Nebo vám kdosi právě zmizel před očima? Možná jde jenom o hry vaší mysli, avšak někteří záhadologové jsou přesvědčeni o tom, že podobné události lze vysvětlit fenoménem známým jako časová smyčka. Má se jednat o místo v časovém rozměru, které je uzavřeno samo do sebe. Pokud se do něj někdo dostane, bude svědkem opakování téže situace stále dokola. Zatímco čas kolem smyčky normálně plyne, lidé v ní uzavření prožívají stále totéž. Zvenčí se prý přítomnost časové smyčky projevuje jako hustá mlha nebo mrak točící se ve spirále. Skutečně můžeme být uzavřeni v čase?

Kam zmizel vlak?

Čtrnáctého července 1911 vyjíždí z Říma vlaková souprava se sto šesti pasažéry. Má namířeno do Milána, tam však nikdy nedojede. „Co je to za podivnou mlhu?“diví se strojvedoucí, když v oblasti Lombardie vjíždí do tunelu. Vlakem se šíří podivný štiplavý zápach. Dva muži dostanou strach a za jízdy vyskočí ven. To jim možná zachrání život. Celý vlak totiž záhadně zmizí a nikdo už ho nikdy nespatří. Při následném pátrání se po něm v tunelu ani nikde jinde nenajde žádná stopa. Dostal se snad do časové smyčky? Zmizel v jiné dimenzi nebo ho unesli mimozemšťané?

Podivný zážitek nacistických letců

Kapitán Johann Rau dostane roku 1940 za úkol bombardovat anglické město Coventry. Nacistický bombardér vletí do podivného spirálovitého oblaku. V té chvíli se prudce ochladí a kompas se začne zběsile otáčet. Když z mraku vylétnou, vojáci pod sebou spatří město, kterého jako by se druhá světová válka vůbec nedotkla. Kapitán pořizuje snímky a pak dává rozkaz ke shození bomb na továrnu v blízkosti města. K jeho překvapení však bomby nikdy nedopadnou na zem. Vzápětí se znovu ochladí a letadlo se ocitne ve zvláštním mraku. Když z něj vylétne, opět pod sebou spatří město. Rau podruhé dává příkaz k bombardování továrny, ale podivná situace se opakuje. Vše se stane ještě několikrát, než konečně kapitán nařídí změnit kurz a bombardér se objeví nad poničeným městem Coventry. Tím ovšem tajemný případ zdaleka nekončí…

Udivení věřící

Roku 1991 zaslechnou křesťané z anglického města Knowsley, kteří se právě chystají na mši, hřmotící zvuk. Vzhlédnou k obloze a spatří letoun zdobený nacistickými symboly. Když stroj prolétá nad místní továrnou, přihlížejícím se zdá, že se z něj dolů snáší jakési předměty. Pak však bombardér i s odhazovanými bombami zmizí. Scéna se podle svědků opakuje ještě asi desetkrát. Přeneslo se snad německé letadlo do roku 1991, kde se navíc ocitlo v časové smyčce? Mohli bychom pomocí časové smyčky vysvětlit například i záhadná zmizení v proslulém Bermudském trojúhelníku?

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Slovenský Jánošík Babiš

Ing. Andrej Babiš (* 2. září 1954, Bratislava)

 je původem slovenský podnikatel s českým občanstvím, český politik a druhý nejbohatší český občan, majitel a v současnosti i ředitel agrochemického holdingu Agrofert. Dle finančního časopisu Forbes činilo v březnu 2013 jeho jmění 2 miliardy dolarů, čímž se stal 736. nejbohatším člověkem světa. Časopis Týden v roce 2009 odhadl jeho jmění na 35 až 48 miliard korun, v roce 2012 již na 75 až 90 miliard korun.
Jeho otec Štefan Babiš následně pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním ze zakladatelů zahraničního obchodu na Slovensku. Později zakládal i katedru zahraničního obchodu na VŠE, kde externě přednášel.
 

Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS (Komunistické strany Slovenska) a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu.

 V rámci Pražského jara 1968 byl Štefan Babiš rehabilitován a následně se připravoval na výjezd do Ženevy, kde měl zastupovat Československo v GATT při OSN (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě). A tak v září 1969 začal Andrej studovat na běžném švýcarském státním gymnáziu. Později onemocněl trombocytopenií a rok ležel v nemocnici. Po návratu ze Ženevy studoval dále na gymnáziu v Bratislavě, kde v roce 1974 odmaturoval. Téhož roku byl přijat na obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, směr zahraniční obchod.

Na VŠE se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, jejímž se stal posléze prezidentem. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem a 1. 11. 1978 nastoupil do PZO Chemapol Bratislava. V témže roce (1978) se stal také kandidátem KSČ, jejím členem se pak stal o dva roky později, v roce 1980.

 Od roku 1982 byl, dle zveřejněných dokumentů slovenského Ústavu paměti národa, vědomým agentem StB s krycím jménem „Bureš“. Agentem měl být v letech 1982 až 1985. Ústav paměti národa však upozornil, že pravdivost archivovaných dokumentů nijak neověřuje. Sám Babiš jakoukoli spolupráci s StB rezolutně popírá.
 Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát Petrimexu do Maroka, kde zastupoval asi 15 podniků zahraničního obchodu, např. Lignu či Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex. Stal se ředitelem obchodní skupiny, která dovážela veškeré suroviny pro výrobu hnojiv.
 Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dvě děti. Nyní žije s manželkou Monikou, se kterou má také dvě děti.

Vydatně finančně podporuje publicistický server Česká pozice.

 V roce 1992, když bylo jasné, že se Václav Klaus a Vladimír Mečiar domluvili na rozdělení Československa, navrhl zřízení kanceláře Petrimexu v Praze, a tak vznikl 25. 1. 1993 Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho základního kapitálu švýcarským investorem.
 Vývoj Agrofertu je spojen hlavně s americkou bankou Citibank, která podniku jako první poskytla úvěr na provozní financování ve výši 4 milionů dolarů.
 V roce 2010 spravovaly Babišem vlastněné firmy 67 000 hektarů půdy a ročně pobíraly státní dotace ve výši 3 miliardy korun.
 Do portfolia Agrofertu kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby patří také vydavatelská firma AGF Media a. s., která vydává týdeník 5plus2 a na jaře roku 2013 spustila i svůj vlastní internetový portál. Od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA a. s., který v roce 2013 vydává 2 celostátní tištěné deníky a 1 pražský regionální deník, provozuje 3 televizní stanice a 2 rozhlasové stanice, dále provozuje zpravodajský internetový portál a vlastní jednoho virtuálního mobilního operátora.
 V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, a nevyloučil, že by z ní mohlo vzniknout politické hnutí. Jako politické hnutí bylo ANO 2011 registrováno 11. května 2012.

V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí, když v tajné volbě získal 73 ze 76 hlasů. Se svým hnutím chce bojovat proti korupci a za nižší daně. Sám státu na daních odvádí 23 milionů Kč ročně, jeho holding poté na 800 milionů Kč ročně.

Tomuto hnutí poskytl za rok 2011 okolo 25 milionů Kč ze svých vlastních prostředků. V krajských volbách konaných roku 2012 finančně podpořil uskupení „Východočeši“, „Mimo Jiné“ a zlínské „M.O.R. (Hnutí za Morální Očistu Radnice)“. Skrze jejich kandidátky potvrdil kandidaturu sedmi členů ANO! 2011.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013 bude kandidovat v Hlavním městě Praze jako lídr hnutí ANO 2011. Během předvolební kampaně byl členy politické strany TOP 09 Miroslavem Kalouskem a Markem Ženíškem označen za „komunistického udavače“. Babiš na to reagoval podáním trestního oznámení pro pomluvu.

Andrej Babiš, majitel skupiny Agrofert: „Mobilní telefon používám, samozřejmě. Počítač nepoužívám, protože mě zdržuje.“

Rubriky: Mocní | komentáře 4

Klimatické zbraně

Globalisté vydali geoinženýrům rozkaz vyvolat v

Americe „absolutní šok a hrůzu“ pomocí umělých

hurikánů Harvey a Irma

Nejvyšší stupeň operace pod falešnou vlajkou: z teroristických útoků provedených klimatickými zbraněmi hromadného ničení je obviňována matka Příroda

State of the Nation

4. 9. 2017
Překlad: OrgoNet
Odkazy vedou na články v angličtině.
Vládou financované útoky klimatickými zbraněmi a jiné teroristické činy vůči životnímu prostředí jsou stále stále ničivější a stále více smrtící. 

 

Škody způsobené hurikánem Harvey jen v Texasu jsou již teď odhadnuty na 180 miliard dolarů. V rozhodovacím procesu, zda použít klimatické zbraně, hrají vždy významnou roli příležitosti pro tzv. katastrofický kapitalismus. A podobně kořistnický kapitalismus často dochází k rozhodnutím o provedení aktů environmentálního terorismu obrovského rozsahu (viz například výlev ropy společnosti BP v Zálivu.)(Viz článek anglicky: Škody způsobené hurikánem Harvey by mohly dosáhnout více než 180 miliard dolarů: Hurricane Harvey Damages Could Cost up to $180 Billion)

Nyní již všichni vědí, že Harvey byl uměle nasměrován na pobřeží Texasu, a lze se domnívat, že podobně bude i Irma navigována na konkrétní cíl … zatím neznámý! To, že se celonárodní diskuse tak rychle přesunuly k umělým superbouřím, je obrovská věc. Neboť pouze když si dostatečný počet Američanů uvědomí, že tyto superbouře jsou vytvořeny geoinženýrsky z podstatně menších bouří, které se přirozeně tvoří v hurikánové sezóně, vytvoří se dostatečné uvědomění, aby bylo možno jim zcela zabránit.Jak se režíruje„absolutní šok a hrůza“ (Shock and Awe)

Klimatické zbraně, které byly použity k vytvoření a navigování hurikánu Harvey do Texasu, jsou ve skutečnosti velmi jednoduché. Stav geoinženýrských technologií je dosti pokročilý, a to mnohem více, než se sděluje daňovým poplatníkům. Chemické geoinženýrství je prováděno již několik desítek let, a po 9/11 dramaticky přibylo chemtrailsových operací . V minulých 10 letech byla rovněž významně vylepšena technologie HAARPu.

Co je podstatou: globalisté NWO umějí vyrobit bouři, rozpoutat ji do velikosti kataklysmické superbouře a zasáhnout s ní prakticky jakýkoli cíl. A nejen to, umějí si hrát s jejím směrováním, zrychlovat, řídit intenzitu deště, a to pouhým mačkáním příslušných tlačítek. To provedli právě v případě hurikánu Harvey, jak illustruje následující video (anglicky; This is exactly what a geoengineered hurricane looks like. (Video) „Přesně takto vypadá geoinženýrský hurikán“.)Harvey byl manipulován tak, že nejprve putoval sem a tam, načež se usadil v těsné blízkosti Houstonu, a to na dobu, která se zdála věčností. Samozřejmě všichni vědí, jak to dopadlo: v roce 2017 jsme tu měli tisíciletou vodu. Šlo o potopu biblických rozměrů, schválně vytvořenou jako událost pro „strach a hrůzu“, ale je to teprve první z katastrof plánováných pro americký lid na období po zatmění slunce. Zdá se, že v tomto jejich programu klimatických zbraní jako další udeří hurikán Irma.

Mnozí sice pochybují o tomto scénáři užívání klimatických zbraní, ale ten je potvrzován i satelitní obrazy a další diagnostické modely. Například režiséři tohoto meteorologického dramatu prováděli osévání mraků den předtím, než Harvey udeřil na pevninu. Viz Official Cloud-Seeding Report Filed On August 24th In Texas County („Oficiální zpráva o osévání mraků 24. 8. v Texas County“).V hurikánu Harvey je přítomto tolik geoinženýrských prvků, že se stal zlatým standardem pro rozpoznání budoucích umělých superbouří. I video NASA z jejich vlastního satelitu ukazuje některé znaky geoinženýrských technik. Jak ukazuje následující popis, při tvoření hurikánu byly použity velké vnější síly, aby ho opět regenerovaly na silný hurikán okamžitě poté, co dosedl na poloostrov Yucatan. Dopad na pevninu přitom vždy způsobí zeslábnutí. Podívejte se zde:

Hurikán Irma

Právě teď se nám tvoří hurikán Irma, který od počátku ukazuje extrémně agresívní profil. Jde o hurikán, který byl během své cesty nad Atlantikem v jednom bodě intenzifikován na 4. kategorii. Námořní mapa ukazuje různé haarpové anomálie při tvoření Irmy, k nimž může docházet pouze při umělém vytváření vzryvů oblačnosti. Níže uvedené screenshoty zachycuje tyto přenosy radiace zářivou barvou.

Major HAARP Frequency Transmissions Showing Up Over Atlantic And Pacific Oceans (Výrazné přenosy haarpových frekvencí nad Atlantikem a Pacifikem)

Irma se od počátku zdaleka liší od běžných hurikánů vytvořených nad Atlantikem. Její abnormální chování od samého začátku nelze vysvětlit jinak než záměrnou manipulací. Jsou tam jemné i dramatické znaky, které odhalují lidské zásahy do tvoření bouře pomocí HAARPu; některé z nich lze vidět na tomto výmluvném videu: Navy Map Shows Entire Planet Blanketed With HAARP Anomalies(Námořní mapy ukazují, že celá planeta je poseta haarpovými anomáliemi).Vždy, když se výrobci počasí rozhodnou terorizovat konkrétní stát Severní Ameriky, můžete se vsadit, že toto místo je velmi významné. Například Harvey udeřil na jižní Texas z mnoha průhledných důvodů (viz odkaz First HARVEY, Then IRMA – Nejprve Harvey, potom Irma). Místo, kam udeří Irma, bude zcela jistě splňovat záměry agendy Nového světového řádu (NWO – New World Order). Zejména ve světle Trumpova vysoce nekooperativního presidentství se globalisté zoufale snaží dostat věci do starých kolejí, a to za každou cenu.

Zdá se, že ti, co co nám tajně vládnou, jsou odhodláni učinit úplně cokoliv, aby donutili Trumpa podepsat dohodu o souhlasu s opatřeními proti klimatické změně, sepsanou jako Pařížskou dohodu. Celá řada z nich – byrokraté OSN a EU – jsou bez sebe vzteky, že Trump jim na jejich pařížskou parádu nakašlal. Dokonce i papež a patriarcha byli požádáni, aby mu napsali. ( The Pope and the Patriarch Issue a Joint Message in the Wake of Harvey (Directed at President Trump. „Papež a Patriarcha vydali před Harveym společné poselství (namířeno na presidenta Trumpa)“) A celý svět je nyní svědkem pomsty globalistické kabaly za Trumpův odbojný čin nezávislosti: NWO Cabal Uses HARVEY & IRMA to Promote CO2 Global Climate Change Scam („Kabala NWO používá hurikány Harvey a Irma k prosazení scamu o CO2 a globální klimatické změně“.)

Podzim 2017
Konec léta a podzim 2017 jsou předpovězeny jako významná perioda americké historie. Je celá řada důvodů, jejichž rozsah přesahuje rozsah tohoto článku; snad stačí říci, že do konce října zažijí USA několik mimořádných událostí a velkých výzev. Harvey je toho příkladem, ale je pouze jednou z těchto událostí.

Je možné, že vládnoucí kabala má nějaké velké plány s Irmou. Pokud nevyjdou, přijdou další úděsně superbouře vyrobené v jejich geoinženýrské laboratoři. Jak se to jeví nyní, Irma by mohla být použita jako událost na úrovni 9/11, podle toho, kde na pobřeží udeří. Takovéto turbopoháněné hurikány jsou ve skutečnosti klasickými útoky pod falešnou vlajkou, vlastně invaze. Geoinženýři uměle nafouknou malou nevýznamnou bouři do obrovské frankensteinovské bouře a svedou to na matku Přírodu. Pokud je něco falešná vlajka, tak je to zejména tohle.Dnes máme 4. září, a v pondělí 11. září by Irma měla zaklepat na něčí dveře na americké pevnině. Proto radíme, aby každý občan věnoval pozornost pohybu a vývoji Irmy. Jak se již častokrát stalo, „oni“ rozpoutávají tyto megahurikány po trojicích či čtveřicích. V roce 2005 to byly 3 sestry – Katrina, Rita a Vilma, které zasáhly pobřežní státy Mexického zálivu; Florida zažila v roce 2004 4 velké hurikány – Charley, Frances, Ivan a Jeanne.

Geoinženýři prostě zahájili velmi „aktivní“ sezónu, přičemž „aktivní“ je eufemismus namísto „silně devastující“. A to proto, že je tu ve hře velmi mnoho. Americký lid je sociálně inženýrován veškerými dostupnými prostředky. Posttraumatická stresová porucha způsobená superbouří je jedním z nástrojů celé sady, kterou globalisté použijí, aby vytvořili konsensus v souladu s požadavky jejich agendy.

Nejhorší možná falešná vlajka

Může snad být nějaký nebezpečnější typ útoku pod falešnou vlajkou než ten, kdy je z monstrózní bouře obviněna matka Země? Nejenže tyto superbouře ničí celá města a vyhánějí tisíce lidí ze svých obydlí, ale také zasahují do politické agendy, kdy se mnohé prioritní záležitosti dostávají na konec seznamu. A to se děje i tehdy, když po celé planetě jsou vedeny nevyprovokované agresívní války. Meteorologické války a environmentální terorismus spotřebovávají navíc velkou část rozpočtů.Avšak meč je v tomto konkrétním kontextu dvousečný: každý ví, že „s matkou Přírodou nejsou hračky“. Takže dříve či později zločinci z geoinženýringu dostanou svůj díl. I ti, kteří si hrají na Bohy s počasím, jsou zranitelní. Tento druh karmy často zasáhne tehdy, když je to nejméně očekáváno.

Z jakéhosi důvodu tito meteozločinci a geoinženýrští spiklenci se domnívají, že podobná odplata se jich netýká. Myslí si, že jsou nepřemožitelní silami přírody, protože mají podzemní bunkdy, vysokohorské hrady a luxusní jachty. Nicméně nakonec každý dostane to, co si zaslouží.Geoinženýrské operace pod falešnou vlajkou, jako je vytváření superbouří, jsou tak obrovské a tak závažné, že budou brzy odhaleny a ukončeny nadobro. Při podobném sledu meteorologických tragédií se stále více lidí probouzí a uvědomuje si fakt, že jsou oběťmi klimatického inženýrství.

Pokud jde o skvělý texaský lid, možná to bude právě on, kdo prorazí tuto globální kampaň a úspěšně převezme naše počasí zpět od těch, kteří je ukradli svým nepřetržitým chemtrailsováním. Protože byl k tomu zvolen skvělý stát Texas, potřebné změny možná začnou právě tam. Viz Will Texas use the Hurricane Harvey attack to shut down geoengineering? („Využije stát Texas hurikánu Harvey k zastavení geoinženýrství?“)

Závěr

Irma nadále osnuje své pikle, takže všichni, kteří žijí jinde než na Aljašce, by měli být velice obezřetní při veškerých meteorologických událostech po celý zbytek podzimu. Připravit si předem domácnost a plán na odjezd není v tuto (velmi) zajímavou dobu špatný nápad.

Pokud jde o 11. září 1017: Informujte lidi o všeobecné meteorologické válce, která je právě u našich dveří. Čím více bude informovaných, tím větší je pravděpodobnost, že (celosvětově) fungující klimatické zbraně budou zastaveny, a to jednou provždy. Ti, kteří jsou otevřeni informacím, se mohou obrátit na následující výklad: OPERATION CLOVERLEAF: The Most Dangerous Weapons Testing Program In World History („Operace Čtyřlístek: Nejnebezpečnější program testování zbraní v historii světa.“) Pokud tohle nebude fungovat, následující jistě bude: OPERATION INDIGO SKYFOLD: The Most Secret Covert Black Operation In World History („Operace Indigo Skyfold: Nejtajnější skrytá černá operace v historii světa.“)

Při současné ošemetné situaci celého lidstva poznání znamená sílu. Možná že hnutí odhalující pravdu o geoinženýrství může být počátkem šíření tohoto základního poznání. I vlastenecké hnutí může učinit mnoho k ochraně své vlasti pomocí šíření tohoto vážného varování.
Rubriky: Mocní | Napsat komentář

Pomáhali policii. Ta jim při zásahu rozbila dveře a odmítla je zaplatit

Před třemi lety Petr a Jaroslava W. ze Stříbra oznámili policii, že v domě, který pronajímají Vietnamcům, se zřejmě vyrábějí drogy. A měli pravdu. Za pár týdnů poté to potvrdila policejní razie. Rozčarování manželů ale přišlo v okamžiku, kdy mělo dojít na zaplacení opravy několika dveří rozbitých během zákroku.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dnes 9:40

I přes počáteční ujištění policistů, že náklady ve výši okolo dvaceti tisíc korun uhradí, nedostali majitelé nemovitosti nakonec ani korunu. Nároku na zaplacení škody se domohli až nyní u soudu.

„Ze zákona o policii jasně plyne její objektivní odpovědnost za škodu, kterou způsobí v souvislosti se svojí činností. Účelem tohoto zákona je odškodnit občany za to, že poskytnou státu součinnost s potíráním zločinu,“ uvedl předseda senátu Krajského soudu v Plzni Zdeněk Pulkrábek.

Nenapadlo nás, že slib nedodrží

Po rozsudku se Jaroslavě W. draly slzy do očí. „Je to přece o nějaké důvěře občana v policii. Přivedli jsme je na stopu pachatelů, pak s nimi celou dobu až do toho zásahu spolupracovali a plnili všechny jejich požadavky. Protože nás ubezpečili, že škodu za rozbité dveře zaplatí, nechali jsme je opravit. Vůbec nás nenapadlo, že slib nedodrží a nechají nás na holičkách. Bohužel jsme se ale museli obrátit na soud,“ uvedla 45letá žena.

Museli jsme jednat operativně a rychle, nebylo možné čekat, až majitelé objektu přijedou a umožní nám vstup za pomoci klíčů. velící důstojník zásahu

S manželem respektovali, že policie nemůže chystané akce prozradit třetí osobě. „Oni tam vlítli, zadrželi pachatele a až po hodinách začali s domovní prohlídkou, během které rozbili několik dalších dveří. Tomu se už dalo předejít, kdyby nás policie požádala, tak jim dveře odemkneme klíčem,“ doplnil Petr W.

Připomněl, že předtím nebyl problém, když je policisté požádali o zajištění přístupu do objektu, aby tam mohli instalovat sledovací zařízení. „Já se vlastně ani už nedivím, že lidé raději policii nic neoznámí. Náš případ dokonale naplňuje rčení pro dobrotu na žebrotu. Kdybychom nikomu nic neřekli, vypověděli nájemní smlouvu, tak se všechno obešlo bez jakékoliv škody,“ uzavřel Petr W.

Ministerský šok

Velící důstojník, který tehdy akci nařídil, u soudu uvedl, že bylo třeba akutního zásahu, protože v nemovitosti se měly pohybovat podezřelé osoby, které bylo třeba neprodleně zadržet. „Museli jsme jednat operativně a rychle, nebylo možné čekat, až majitelé objektu přijedou a umožní nám vstup za pomoci klíčů. Příkaz k domovní prohlídce jim byl doručen až po jejím provedení,“ dodal policista.

Právní zástupkyně ministerstva vnitra Vlasta Kurfürstová trvala na zamítnutí žaloby. „Přestože to může být pro poškozené citlivé, protože spolupracovali s policií, stát je až posledním, kdo by měl hradit škodu. Měli se ale domáhat náhrady škody na té osobě, z důvodu jejíž trestné činnosti došlo k policejnímu zásahu,“ prohlásila Kurfürstová.

Manžele pak doslova šokovalo soudem citované vyjádření ministerstva k žalobě. Podle něho to byli právě oni, kteří pro své nezodpovědné jednání umožnili občanům vietnamské národnosti využívat jejich objekt, v němž byla páchána trestná činnost týkající se výroby a distribuce drog.

„Tohle snad přece nemohou myslet vážně. Ten dům jsme pronajali před deseti lety Vietnamce, která tam měla obchod a byt. Všechno bylo v pořádku. Zřejmě jak se k ní nastěhoval nový druh, tak se tam začaly dít nepravosti. Jakmile jsme měli podezření, okamžitě jsme na to upozornili policii,“ uzavřel Petr W.

Rubriky: INSTITUCE | Napsat komentář

22. VÝSADKOVÁ BRIGÁDA

Vracím se do let, která znamenala největší rozmach poválečné historie výsadkových jednotek ČSLA. Prosím omluvte mne, pokud se některé vzpomínky budou krýt s dříve uveřejněnými články. Vztahují se ke stejným situacím a tak se musím tak trochu opakovat. Pro pochopení toho, co byly tyto dvě výsadkové jednotky je nutno je popsat společně i když se svým zaměřením, výcvikem a vybavením podstatně lišily. Ostatně na konci šedesátých let splynuly, aby později vytvořily 601. speciální skupinu.

Další část našeho historického ohlédnutí je věnována především dvěma výsadkovým útvarům. Budeme sledovat dění u 22. výsadkové brigády v Prostějově a 7. výsadkového pluku v Holešově. Obsáhneme léta šedesátá, znamenající jejich největší rozvoj. V popisovaném období oba hlavní výsadkářské útvary dosáhly jak dislokační, tak organizační stability a ve výcviku upevňovaly zavedené a praxí prověřené postupy.

Příprava jednotek v každém roce byla rozdělena na dvě hlavní výcviková období. Ta trvala vždy necelých šest měsíců. Byla zakončena obdobím přípravy a údržby zařízení učebně výcvikové základny a ubytovacích prostorů. Cvičilo se šest dnů v týdnu včetně sobotního dopoledne. Minimálně 30 % výcviku, zvláště střelecké a taktické přípravy a ostrých střeleb bylo prováděno v noci. U jednotek výsadkové brigády byla v každém období provedena dvě rotní a jedno praporní taktické cvičení. Při tom vždy jedno bylo zakončeno ostrými bojovými střelbami. K tomuto cíli směřovala opatření ve všech předmětech bojové přípravy. Zejména tělesná příprava, dlouhé pochody a běhy byly prakticky každodenním chlebem výsadkových jednotek. Platilo heslo: “ Výsadkář buď leží, nebo běží. “

Také sebeobrana a boj z blízka, stejně jako překonávání překážek patřilo mezi běžné a oblíbené „ radovánky “, kterými velitelé zpestřovali denní dřinu výsadkářů. Řada zaměstnání byla prováděna v podmínkách chemického a radioaktivního zamoření.Takové takticko – pořadové cvičení roty potom znamenalo strávit v ochranných prostředcích i šest hodin s dvěma krátkými přestávkami a přesunem na 10 -15 i více kilometrů.

V ochranných prostředcích jednotlivce byly prováděny i seskoky. Jeden takový mi utkvěl v paměti zvláště. Seskakovali jsme v sestavě roty, ze šesti letounů IL – 14 T na letiště Holešov. Úkol zněl, zabezpečit jeho ovládnutí, následně se přesunout do VVP Libavá a provést zde ostrou bojovou střelbu roty. Bylo to v závěru léta a na přilehlých polích zemědělci dokončovali sklizňové práce. Po opuštění letounu, provedení orientace a obratu do správného směru snášení, jsem pod sebou zjistil samovazný sklízecí stroj. Jeho obsluha pranic netušila o tom, co se děje nad jejich hlavami. A tak nejen já, ale i se mnou se snášející část vojáků v hrůze usměrňovali své padáky z dosahu této nepříjemné, pohybující se překážky. Naše “ huhlání “ v ochranných maskách nám samozřejmě nebylo nic platné. Nicméně jako ve většině případů vše dopadlo dobře a zůstala jen vzpomínka.

Každé rotní taktické cvičení trvalo zpravidla tři dny. První den po „ poplachovém “ opuštění kasáren a zaujetí prostoru soustředění, došlo k vydání úkolu a jeho zplánování. Po přípravě velitelů jednotek, padáků a ostatního materiálu, byla vydána poslední teplá strava. Následoval přesun na letiště startu. Ten byl jediným přesunem, který provedli výsadkáři na vozidlech.

Po příjezdu na letiště byla výsadková rota rozdělena do pěti až sedmi letounů IL – 14T. To podle počtů vytvořené jednotky. Počty se lišily podle druhu podpůrných prostředků. Zpravidla byla rota doplněna četou minometů 82 mm a četou bezzákluzových kanónů. Po naložení bojové techniky a podvěšení zásobníků, následovalo ustrojení, nezbytná kontrola a nasednutí výsadku. Přelet jehož délka závisela na vzdálenosti zvoleného Vojenského výcvikového prostoru, trval 20 – 90 minut. Rota byla vysazena v jednom průletu a délka vysazení nepřesahovala 2 – 3 minuty.

Náročnost shromáždění jednotky po seskoku do značné míry ovlivňovala doba, kdy bylo vysazení provedeno. Ve dne při vysazení například na letiště, byla útočná činnost spojena s přepadem a uchvácením objektu prováděna přímo, okamžitě po seskoku. Vycvičenost jednotek a schopnost vojáků orientovat se v neznámém terénu to umožňovala. Náročnější bylo pak provedení seskoku v noci. Vyžadovalo totiž vytýčení svítícího průchodiště u doskokové plochy. Tím musel projít každý příslušník, který na plochu přistál. Takovým opatřením byla zabezpečována základní kontrola velitelů o stavu jednotky po přistání. Ne vždy se však podařilo dobře míněné a pečlivě připravené vytýčení správně realizovat.

Po jednom nočním vysazení například, dva určení průzkumníci rychle dosáhli stanoveného místa a rozsvítili zelená světla směrem do doskokové plochy. Řada dalších “ dobrovolníků “, kteří chtěli „ pomoci “, však rozsvítila své svítilny připevněné vzadu na výstroji rovněž.Takže před námi, kteří jsme seskočili ve druhé polovině výsadku po doskokové ploše zvolna pobíhala zelená světélka v počtu několika desítek. Naši rotu se podařilo dát dohromady až po několika hodinách a značném úsilí.Vysazení bylo tehdy provedeno v celém praporu najednou za extrémně tmavé noci, po průletu celého letounového sledu letní bouřkou.

Vraťme se však k výsadkovému praporu a organizaci alespoň jedné jeho výsadkové roty. Výsadkovou rotu v letech 1960 – 1969 tvořily:
• velitel roty s velitelským hloučkem / 5 osob /
• tři výsadkové čety o třech družstvech, v prvním období se sedmi výsadkáři, kteří byli pozdější úpravou tabulek doplněni na deset. Četa měla 22 a později 31 osob.
• družstvo doprovodných, nebo také “ těžkých zbraní“ mělo 10 osob.
V počtech to znamenalo : 81 a později 108 osob
lehké kulomety…………………9 / 18
odstřelovačské pušky…………2 / 9
pancéřovky………………………9 / 9
samopaly………………………..54 / 71
pistole…………………………….16
těžké kulomety………………….2
tarasnice………………………….2
motocykly JAWA 350…………2

Je nutno dodat, že vzhledem k nedostatku zdravotním podmínkám odpovídajících vojáků, často zejména třetí četa roty, trpěla nedoplněností počtů. Nicméně ovládání takového počtu vojáků, postupujících v bojové sestavě při střelbě v terénu, bylo velmi složité. Rojnice dosahovala v šířce 800 – 1000 metrů. Kvalita tehdejšího spojení na úrovni rota – četa při použití radiostanic RF – 11 byla velmi nízká. Pro svoji váhu přesahující 4 kg sloužila především místo pro spojení, pro posilování fyzické zdatnosti velitelského sboru. Vžitý slogan . „ vidím tě dobře – neslyším tě vůbec „ zněl naprosto pravdivě.

Významným rokem pro příslušníky výsadkové brigády byl rok 1964. Byl to rok ve kterém došlo k podstatným změnám především ve výsadkové přípravě. Dosud používané letouny Il -14 T začaly pomalu dosluhovat. Nebyly také schopny řešit větší potřebu zásobování výsadku zásobami a vysazování těžké bojové techniky. Protože v té době byly stejně jako dnes, preferovány otázky modernizace stíhacího a bitevního letectva, vyřešilo MNO problém nedostatku leteckých dopravních prostředků tak, že po dohodě s velením sovětské armády přikročilo ke každoročnímu krátkodobému pronájmu několika letounů AN – 12. Tak zatímco jsme ve druhé polovině května provedli poslední noční seskoky z balonu DAG – 9, v posledních květnových dnech /30.5.1964/ první z nás seskakovali z tehdy nejmodernějších velkokapacitních letounů.

Do kabiny pohodlně nastoupilo 60 plně vyzbrojených a vystrojených výsadkářů. Přičemž v přední části trupu zůstávala volná ještě přetlaková kabina pro dalších deset osob.Vyskakovalo se vraty v zadní části trupu, kterými na zemi bylo možno naložit skříňový nákladní automobil. Rychlost vysazení přesahovala 300 km / hod. V jednom průletu opouštělo letoun 30, ale i 60 osob. Vysazení jedné roty i s nasednutím trvalo i „ celou “ půlhodinu. Pro vysazení jedné roty bylo třeba dvou letounů. Jaký to byl rozdíl proti pěti i šesti hodinám potřebným pro provedení seskoku roty z balonu.

Zároveň se změnou letounů došlo ke změně používaných padáků. Padáky sovětského poválečného typu PD – 47, byly nahrazeny československými moderními padáky OVP -65. Pravda užili jsme si s nimi své. První zavedená série v některých případech způsobovala potíže při otevírání hlavního padáku. Šlo o problém “ zádržkového zámku “ a trvalo až do roku 1966, kdy byla tato závada natrvalo odstraněna.

Spolu s přeškolením na nový typ letounu, nám byl představen také nový způsob vysazování techniky a materiálu. Samozřejmě,že jsme dostali pouze „ ochutnat “ protože k vysazení bojové techniky nás sověti nepustili. Avšak i ukázky přípravy a provedení vysazení byly něčím nezapomenutelným. Oba základní plošinové systémy P – 127 A a B – 127 se od sebe lišily velikostí a možnostmi uložení materiálu. Na P – 127 bylo možno naložit až 3500 kg nákladu. Systém používal k brzdění padákový systém o dvou, třech i čtyřech vrchlících. Každý z nich měl plochu 850 čtverečných metrů. Plošina B – 127 byla brzděna raketovým motorem. Byl zavěšen na laně 10 metrů nad ní. K jeho zážehu docházelo podle váhy nákladu 2 – 10 metrů nad zemí a svým tahem až 23 tun po dobu 0, 5 vteřiny zbrzdil dopad na nulovou rychlost.

Výcvik příslušníků 7. výsadkového pluku se stejně jako jeho organizace od jednotek brigády podstatně odlišovala. Pluk byl v počátečním období organizován do dvou praporu o osmi rotách. V roce 1964 byla tato organizace přeměněna na rotní. Byla vytvořena výcviková skupina pluku, politická skupina a ze spojovací roty spojovací uzel.

Po vykonání základního výcviku a rozdělení do průzkumných skupin,byli jejich příslušníci postupně cvičeni v přípravě jednotlivce – specialisty. Podle různých odborností, jako je zdravotník, ženista, odstřelovač, radiolokační pátrač, pancéřovník a podobně. Po jeho ukončení následoval výcvik dvojic / podskupin / a později, výcvik skupin. Velký důraz byl kladen na zvládnutí práce s mapou a topografickou přípravu obecně. Výcvik stejně jako u výsadkové brigády byl naplňován vysokou fyzickou i psychickou zátěží. Řada výcvikových metod byla veliteli jednotek vedena s cílem přiblížit podmínky co nejvíce podmínkám boje. Značná část výcviku byla prováděna v noci.

Jednou z rozhodujících oblastí výcviku byla tělesná příprava a rozvoj psychické odolnosti a fyzické zdatnosti. Další specifikou byla dokonalá znalost organizace a bojové techniky pravděpodobného protivníka, jazyková příprava a dokonalá příprava radistů, kteří museli zvládnout spojení na vzdálenost stovek kilometrů a vést radiový provoz z ukrytých stanovišť.

Výsadková brigáda – výcvik a bojová příprava v letech 1964 – 1965

Vyvrcholením roku 1964 se u výsadkové brigády stalo 20. výročí Slovenského národního povstání. Jemu předcházela návštěva Ministra národní obrany armádního generála Bohumíra Lomského. Ten na počátku měsíce června provedl s komisí inspekci jednotek brigády a přesvědčil se o provedeném přecvičení praporů na novou výsadkovou techniku. Byly předvedeny seskoky z letounů AN – 12 spolu s vysazováním techniky a materiálu i za pomoci nových nákladních výsadkových systémů.

V rámci prověrky byla například 1. rota 65. výsadkového praporu doplněna na plné počty a za podpory minometné čety a čety bezzákluzových kanonů vysazena s veškerým materiálem na letišti ve Vyškově na Moravě. K vysazení bylo tehdy použito devíti dopravních letounů IL – 14T, snad jako paradox k předchozímu vysazení z letounů AN – 12, které by stejný počet výsadkářů pojaly do dvou strojů. Šlo v podstatě o vysazení s úplným ostrým materiálem. Na provedený výsadek navazovalo taktické cvičení ve Vojenském výcvikovém prostoru Dědice. Celá inspekce trvala deset dnů a prověřeny byly všechny útvary a jednotky brigády, z hlavních předmětů bojové přípravy, včetně provedení ostrých střeleb. Podle určení a výběru, který prováděl štáb brigády i rotních bojových střeleb.

Ministr národní obrany po provedené prověrce konstatoval všestrannou vysokou připravenost a schopnost výsadkových jednotek, plnit bojové úkoly. Jen pro ilustraci tehdejší úrovně připravenosti je možno uvést, že již uvedení příslušníci 1 / 65 výsadkové roty, provedli v měsíci červnu tohoto roku šest seskoků na pět doskokových ploch v různých částech republiky. Všechny seskoky byly provedeny jako hromadné v plné sestavě a tři z nich byly zakončeny rotním, nebo praporním taktickým cvičením.

Co všechno předcházelo takovému nasazení a jaké to bylo vypětí? Náročný pravidelný výcvik zabezpečující především vysokou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a morálku všech jednotek brigády. Ke každému seskoku bylo třeba připravit a zabalit padáky. Zabezpečit výstroj, výzbroj i techniku – i když té mnoho nebylo. Každá výsadková rota měla v organizaci dva motocykly Jawa – 350, pro přepravu družstva zbraní. To mělo ve výzbroji 2 ks těžkých kulometů typu Gorjunov a 2 ks tarasnic vz. 21, ráže 82 mm.

Po návratu z každého cvičení, bylo nutno uvést vše do náležitého stavu a připravit se na další nasazení. Přitom norma pro uložení zabaleného padáku PD – 47 byla 10 dnů, pak bylo nutno provést přebalení ./Dnes je to téměř půl roku/. Tehdy byla na zabalení padáku PD – 47 stanovena norma pro četu 35 minut, rotu 45 minut a prapor musel zabalit padáky za hodinu. Dlužno dodat, že šlo o normu pro balení jednoho padáku, dvojicí výsadkářů. U záložních padáků ZVP – 300 byla základní norma pro četu 25 minut – na výtečnou. Balily celé jednotky se všemi příslušníky najednou a stanovené normy byly sledovány, jejich plnění hodnoceno. V balírnách praporů bylo běžně 50 až 70 balících stolů, ty umožňovaly balení 100 – 140 osob najednou a každý velitelský stupeň odpovídal za to, že jeho nejbližší nadřízený nezjistí chybu při kontrole, která vždy předcházela kontrole náčelníkem výsadkové přípravy.

Veškeré úkony ve výsadkové, taktické, ženijní, chemické a samozřejmě i tělesné přípravě byly „ znormovány “ pro činnost jak ve dne, tak v noci. Všichni velitelé byli vybaveni stopkami a při každém zaměstnání normy prověřovali. Musím však zároveň dodat, že v drtivé většině je sami velitelé nejprve na výtečnou předvedli a tím vojáky náležitě motivovali. Obecně platil často používaný povel, který měl „kouzelný“ účinek: “ ROTO ZA MNOU „ . A ještě jedna maličkost. Úloha takzvaných „ mazáků “ spočívala při výcviku a zejména taktických cvičeních v tom, že pomáhali vojákům prvního ročníku, kteří s mimořádnou zátěží zatím pouze zápasili. Ač se to dnes zdá neuvěřitelné, platilo mušketýrské heslo: “ Jeden za všechny – všichni za jednoho “. Domnívám se, že snad s menšími obměnami tyto základní zásady platí u současných výsadkových jednotek stejně jako tehdy, že v nich zůstalo to zvláštní pouto, které je vždy spojovalo a čím se stávaly jedinečnými.

Vraťme se však na začátek našeho dnešního vyprávění. Po „hektickém“ červnovém výcvikovém vypětí, následovalo období příprav na oslavy již zmíněného výročí. Výcvik byl zaměřen na precizní zvládnutí stanovených ukázek. Jejich provedení bylo dovedeno k naprosté dokonalosti.

Brigáda byla nositelem čestného historického názvu „ 22. Banskobystrická výsadková brigáda, Slovenského národního povstání “, ten jí byl udělen 31. března 1953. Téhož roku, dne 17. srpna, jí byla propůjčena prezidentem republiky bojová zástava. Stala se tak oficielní nositelkou tradic válečné, 2. československé samostatné paradesantní brigáda v SSSR / 2. ČSOB /. Každý z praporů brigády byl pojmenován čestným historickým názvem, který připomínal účast tohoto svazku v bojích na Slovensku koncem roku 1944 a počátkem roku 1945.

Prapory byly pověřeny přípravou ukázek v některém druhu výcviku. Avšak brigáda žila i jinými aktivitami. Jednou ze zcela mimořádných bylo provedení pochodu po cestě ústupových bojů 2. čspb , která byla pod tlakem hitlerovských jednotek nucena přejít v posledních dvou měsících roku 1944 na partizánský boj v horách. Z oblasti Donovaly přes Prašivou a Chabenec po úbočích Nízkých Tater, za nesrovnatelně příznivějších letních povětrnostních podmínek zopakovali vybraní příslušníci jednotek 22. výsadkové brigády, legendární pochod „ bílé smrti “. Tak jej nazvali příslušníci 2. čspb v roce 1944. Zaplatilo jej tehdy životem několik více než sto parašutistů, kteří zemřeli vysílením, na následky podchlazení, nebo pádem do hlubokých roklí slovenských hor. Také nerovné boje s dobře vybavenými stíhacími proti partyzánskými oddíly hitlerovců si vyžádaly své objeti. Po dvaceti letech, tak mladí výsadkáři vzdali poctu svým předchůdcům. Příslušník 2. čspb, npor. Tomáš Sedláček ve své vzpomínce na tehdejší události říká:
“ Brigáda kryla ústup povstaleckých jednotek do posledních dnů na frontě. Zatímco se partizánské oddíly již delší dobu připravovaly na přezimování v horách, neměla brigáda na podobné přípravy čas. Šli jsme do hor bez materielního zajištění. Většinou v letních stejnokrojích a se zničenými botami. Neměli jsme zásoby jídla a chybělo nám střelivo. Hlad, zima a trestné výpravy hitlerovských jednotek, to byl náš nepřítel. Příslušníci brigády prokázali odolnost a vysokou morálku, překonali všechny překážky a v polovině února 1945 se probojovali na sovětskou stranu a spojili se s od východu postupujícími jednotkami “.

A ještě jedna vzpomínka,npor. Juraj Pivoluska ,velitel 2. roty 1. praporu 2. čspb :
“Stojím vysoko v slovenských horách. Je 28. októbra, slnečné jasné ráno. Hladím do zahmlených údolí, všade tam sú Nemci…,Je to teda koniec? Pýtam sa sám seba a v hlave mi vrie spleť ruoznych myšlienok. Predsa sme podliahli? Ale prečo? Či som sám na vlastné oči nevidel, ako odvážne bojovali ešte nedávno naši vojaci? Vari som nevidel, že v tomto boji šiel s nami prakticky všetok ľud, celý národ? Kde je chyba, kto sklamal?“
/ Oba uvedení velitelé byli později povýšeni do hodnosti generálů, avšak mezi tím prožili léta perzekucí, ústrků ale i věznění /.

Oslavy v Prostějově připadly na den 1. září. Delegaci nejvyšších vojenských představitelů státu, vedl opět ministr národní obrany gen. B. Lomský, v tom roce již podruhé.Paradoxně v ní byl zařazen jako předseda Svazu československých protifašistických bojovníků také armádní generál Ludvík Svoboda. Již „opět“ ve stejnokroji, dekoroval zástavy jednotlivých praporů výsadkové brigády čestnou stuhou SČSPB. V „ uznání zásluh o osvobození vlasti “, před tím po řadu let pracoval jako účetní v Jednotném zemědělském družstvu v Hroznatíně na Českomoravské vysočině. Potichu se tehdy říkalo, že jeho návrat je „ zásluhou “ sovětského maršála I. S. Koněva , který se při své předcházející návštěvě ČSR, po bývalém Ministru národní obrany sháněl.

Před tribunou plnou válečných veteránů prošli slavnostním pochodem mladí výsadkáři, aby krátce na to předvedli ukázky svého umění. Všechny zástavy útvarů brigády byly rovněž dekorovány pamětní medailí ke 20. výročí SNP. Při oslavách, které pokračovaly na Slovensku a kam se na letiště Sliač – Tri Duby přesunuli také prostějovští výsadkáři, došlo ke kuriózní události. Hlavní postavou oslav, byl tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu, Nikita Sergjejevič Chruščov , doprovázený svojí manželkou. Pro ně to byla, jak se později ukázalo poslední zahraniční cesta „ na rozloučenou .“ Krátce po návratu byl totiž N. S. Chruščov ze všech nejvyšších státních a stranických funkcí odvolán.

Na „ povstaleckém “ letišti byl pro účastníky připraven velký letecký den. V jeho třetí části seskočilo 240 příslušníků 71. výsadkového praporu ze 12 letounů IL – 14 T. Bezprostředně před nimi, také příslušníci Armádního sportovního družstva, které v té době mělo za sebou první rok své oficielní existence. Hosté sledovali dění ve vzduchu z tribuny, N.S.Chruščov a jeho choť s hlavami zastíněnými typickými slaměnými kloboučky. Trenér Dukly major Stanislav Blažej vše kontroloval v pozadí za tribunou. Pravověrnými výsadkáři přezdívaný „ zelený ďábel “, netušil nic o tom co si mezi sebou dohodli jeho svěřenci. Po výskoku z letounu AN – 2, měli proletět volným pádem dvacet vteřin. Rozhodli se však „ zahrát trochu na nervy “ účastníkům leteckého dne a nařízenou výdrž „ poněkud protáhnout “. Je třeba říci, že se to nedělá!!! A tak zatímco přihlížejícím rychle tuhla krev v žilách a oba oficielní hosté si svými slamáčky pomalu v úzkosti zakrývali tváře,“ zelený ďábel “ zfialověl. Pamětníci tvrdí, že parašutisté otevírali v takové výšce, že bylo možno rozeznat jejich tváře. Přes to, že všechno dobře dopadlo, kluci ač měli za sebou každý několik stovek seskoků, nesměli prý potom do konce sezóny trenérovi na oči.

Rok 1965 byl rokem dalšího 20. výročí a to ukončení II. světové války a vítězství nad fašismem. Příslušníci 65. a 71. výsadkového praporu a některé brigádní jednotky vytvořili celek reprezentující výsadkáře ve výběrové skladbě na III. celostátní spartakiádě v Praze. 65. výsadkový prapor rovněž reprezentoval výsadkáře na slavnostní vojenské přehlídce dne 9. května. Krátce po návratu byli výsadkáři jak od 22. vb, tak od 7. vp ZU, nasazeni po dobu více jak jednoho měsíce na jižním Slovensku. Došlo tam tehdy k obrovským zátopám způsobeným protržením ochranných hrází na řece Dunaj.Výsadkáři pomáhali obyvatelstvu zprvu zachraňovat holé životy a později odstraňovat největší škody vzniklé živelní pohromou.O úrovni jejich práce nejlépe svědčí to, že je „ domácí “ vůbec nechtěli po splnění hlavních úkolů pustit do mírových posádek.

Nezastavil se však ani běžný výcvik i když byl plněním uvedených mimořádných úkolů značně narušen.Vypadla pouze velká cvičení spojená se seskoky do terénu. Nicméně někteří vybraní vojáci z povolání absolvovali kurz ručního otevírání padáků. Zejména mladí důstojníci, kteří k brigádě nastoupili na počátku šedesátých let uvítali tuto příležitost především jako možnost získat první zkušenosti z nové a doposud neznámé činnosti. Vzhledem k úkolům, které byly plněny u brigády v předcházejících letech, se kurz konal po delší době ve větším měřítku. Výsadkářům se tak otevírala nová dimenze činnosti, která umožňovala zlepšit nejen jejich schopnosti tělesné, ale především psychické.

Přes to, že od té doby uplynulo již dlouhých čtyřicet čtyři let, vzpomínky na první seskoky, při kterých sám otevíráte padák, jsou nezapomenutelné. Musím říci, že v té době byly zcela jiné podmínky a především pramalé zkušenosti z prováděním seskoků tohoto typu. Neexistovala metodika. Jako příprava sloužilo skákání z výšky tří, čtyř metrů do pružné plachty, nebo na trampolínu. Veškeré úsilí bylo soustředěno na udržení stabilní prsní polohy a stanovené délky výdrže volného pádu. A tak jsme od poloviny června do poloviny července „ hoblovali nebe “. Šestnáct provedených seskoků nám umožnilo dosáhnout základních zkušeností a splnit základní podmínky ke zvýšení výsadkářské třídnosti – Instruktor. Řada z frekventantů kurzu se ujistila v tom, že se dají udělat i dvě, tři salta dozadu za 5 vteřin a podobné neopakovatelné „ kaskadérské kousky “, zpravidla nechtěné. Sledovat co se kolem vás děje pak znamená, že většinou rozeznáváte pouze barvy. A tak se většinou střídají ty hlavní, zelená a modrá a vy se snažíte zkrotit nervozitu odpočítáváním vteřin po které trvá stanovená délka volného pádu. Touto zkušeností ostatně procházejí výsadkáři i v současné době. Jen jejich průprava před provedeným seskokem je podstatně dokonalejší také pro první zkušenosti, kterými museli projít před lety jejich předchůdci.

Rubriky: HOBBY | Napsat komentář