Konec Česka

Konec Česka jak ho známe? Hitlerův děsivý plán

počítal s něčím

horším, než je vyhlazení

Nacistická říše byla dost silná na to, aby nás vyhladila. Adolf Hitler se ale rozhodl pro něco, co se zdá být mnohem horším. V březnu roku 1939 byl jeho výnosem vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Začalo šestileté období plné strachu, bezmoci a hrůz, které s sebou přinesla druhá světová válka. Cíl nacistů? Totální zapomnění na Čechy jako národ, zánik českého jazyka a naprosté poněmčení slovanských zemí.

Hitler sleduje nacistické vojáky

Adolf Hitler viděl v České republice novou část Třetí říše. O Slovensko paradoxně až tak velký zájem neprojevoval, nacističtí funkcionáři ale měli za to, že rasové složení Čechů odpovídá Němcům. Rozdělení na germánské a slovanské národy šlo stranou a nacisty zaslepila touha germanizovat všechny Čechy.

Za války ale měli nacisté jiné priority. Dlouhodobé plány musely ustoupit válečnému stavu a ze všeho nejdůležitější bylo zajistit válečnou výrobu pro Německo. V čele českých orgánů proto zůstaly důvěryhodné osoby jako Emil Hácha a Alois Eliáš, kterým národ důvěřoval. Ve skutečnosti se ale ke skutečné moci nikdy nedostali.

Němci se u Čechů ve většině případů nesetkali s žádným velkým odporem. Satira a vtipy na povahu nacistů sice byly na denním pořádku, schopnost povznést se nad nelichotivou situaci je ale Čechům vlastní. V roce 1939 sice proběhlo několik demonstrací a nacisté následně zavřeli vysoké školy, poté, co 1200 vysokoškoláků odvezli do koncentračního tábora Sachsenhausen, se ale hlasitý odpor zmírnil. Češi však v hloubi duše stále doufali, že spojenecká vojska nacisty porazí.

Potraviny na příděl. Nebo vůbec

Život v této době nebyl lehký. Nacisté zavedli přídělový systém a lidé dostávali lístky na potraviny, oděvy nebo tabák. Němci sice měli nárok na vyšší příděly než Češi, některé potraviny, jako káva, kakao, čokoláda nebo ovoce, ale nebyly k dostání vůbec.

Čeští muži ale mohli hovořit o štěstí. Nesloužili totiž v německé armádě, místo toho ale byli nasazeni pro nucené práce přímo v Německu. Podmínky sice podle dobových záznamů nebyly nijak kruté, přesto byly tyto práce velmi nebezpečné, zejména během náletů na německá města.

Češi měli přežít a poněmčit se

Nacisté neměli zájem na tom nechat Čechy postřílet v boji či je vyhladit. Jejich cílem byla germanizace, která začala po smrti říšského prorektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Podle historika Detlefa Brandese, autora knihy Germanizovat a vysídlit, nacisté v letech 1943 až 1945 prověřovali “rasovou čistotu” části obyvatel a uznali, že zhruba třetina je poněmčení schopná. Některé prameny ale uvádí, že nacisté chtěli germanizovat až 86 procent obyvatel.

Lidé, kteří podle Němců neměli být schopni poněmčení, měli být vystěhováni na východ nebo popraveni. Germanizacě proto probíhala v tajnosti, aby nevyprovokovala Čechy ke vzpouře. Rasové prověrky proto probíhaly v rámci lékařských kontrol a vysidlování, které zakrývalo započatý proces vystěhovávání nepřizpůsobivých Čechů, se podle historika konalo pod záminkou získávání vojenských prostorů.

Nacisté i přes svou krutost nechtěli Čechy podráždit. Viděli v nich levnou pracovní sílu, a zatímco v případě například Poláků v rukavičkách nejednali, v Protektorátu se na vše šlo v poklidu a s rozvahou. Němci si ostatně ze zkušenosti věděli, že pokud půjdou na Čechy pomalu, potají dosáhnou svého. Když ale například Heydrich zakázal pohlavní styk s Čechy a Poláky, občané Protektorátu se začali bouřit.

Němci doufali, že Češi po válce budou ke germanizaci nakloněni. Chtěli proto některé z nich poslat do koncentračních táborů jako dozorce, a pracovat i se zarytými odpůrci nacismu. Takoví lidé měli být posláni do Německa na převýchovu, a pokud by se nezdařila, měli být zastřeleni.

Příspěvek byl publikován v rubrice UDÁLOSTI. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *