Pomáhali policii. Ta jim při zásahu rozbila dveře a odmítla je zaplatit

Před třemi lety Petr a Jaroslava W. ze Stříbra oznámili policii, že v domě, který pronajímají Vietnamcům, se zřejmě vyrábějí drogy. A měli pravdu. Za pár týdnů poté to potvrdila policejní razie. Rozčarování manželů ale přišlo v okamžiku, kdy mělo dojít na zaplacení opravy několika dveří rozbitých během zákroku.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dnes 9:40

I přes počáteční ujištění policistů, že náklady ve výši okolo dvaceti tisíc korun uhradí, nedostali majitelé nemovitosti nakonec ani korunu. Nároku na zaplacení škody se domohli až nyní u soudu.

„Ze zákona o policii jasně plyne její objektivní odpovědnost za škodu, kterou způsobí v souvislosti se svojí činností. Účelem tohoto zákona je odškodnit občany za to, že poskytnou státu součinnost s potíráním zločinu,“ uvedl předseda senátu Krajského soudu v Plzni Zdeněk Pulkrábek.

Nenapadlo nás, že slib nedodrží

Po rozsudku se Jaroslavě W. draly slzy do očí. „Je to přece o nějaké důvěře občana v policii. Přivedli jsme je na stopu pachatelů, pak s nimi celou dobu až do toho zásahu spolupracovali a plnili všechny jejich požadavky. Protože nás ubezpečili, že škodu za rozbité dveře zaplatí, nechali jsme je opravit. Vůbec nás nenapadlo, že slib nedodrží a nechají nás na holičkách. Bohužel jsme se ale museli obrátit na soud,“ uvedla 45letá žena.

Museli jsme jednat operativně a rychle, nebylo možné čekat, až majitelé objektu přijedou a umožní nám vstup za pomoci klíčů. velící důstojník zásahu

S manželem respektovali, že policie nemůže chystané akce prozradit třetí osobě. „Oni tam vlítli, zadrželi pachatele a až po hodinách začali s domovní prohlídkou, během které rozbili několik dalších dveří. Tomu se už dalo předejít, kdyby nás policie požádala, tak jim dveře odemkneme klíčem,“ doplnil Petr W.

Připomněl, že předtím nebyl problém, když je policisté požádali o zajištění přístupu do objektu, aby tam mohli instalovat sledovací zařízení. „Já se vlastně ani už nedivím, že lidé raději policii nic neoznámí. Náš případ dokonale naplňuje rčení pro dobrotu na žebrotu. Kdybychom nikomu nic neřekli, vypověděli nájemní smlouvu, tak se všechno obešlo bez jakékoliv škody,“ uzavřel Petr W.

Ministerský šok

Velící důstojník, který tehdy akci nařídil, u soudu uvedl, že bylo třeba akutního zásahu, protože v nemovitosti se měly pohybovat podezřelé osoby, které bylo třeba neprodleně zadržet. „Museli jsme jednat operativně a rychle, nebylo možné čekat, až majitelé objektu přijedou a umožní nám vstup za pomoci klíčů. Příkaz k domovní prohlídce jim byl doručen až po jejím provedení,“ dodal policista.

Právní zástupkyně ministerstva vnitra Vlasta Kurfürstová trvala na zamítnutí žaloby. „Přestože to může být pro poškozené citlivé, protože spolupracovali s policií, stát je až posledním, kdo by měl hradit škodu. Měli se ale domáhat náhrady škody na té osobě, z důvodu jejíž trestné činnosti došlo k policejnímu zásahu,“ prohlásila Kurfürstová.

Manžele pak doslova šokovalo soudem citované vyjádření ministerstva k žalobě. Podle něho to byli právě oni, kteří pro své nezodpovědné jednání umožnili občanům vietnamské národnosti využívat jejich objekt, v němž byla páchána trestná činnost týkající se výroby a distribuce drog.

„Tohle snad přece nemohou myslet vážně. Ten dům jsme pronajali před deseti lety Vietnamce, která tam měla obchod a byt. Všechno bylo v pořádku. Zřejmě jak se k ní nastěhoval nový druh, tak se tam začaly dít nepravosti. Jakmile jsme měli podezření, okamžitě jsme na to upozornili policii,“ uzavřel Petr W.

Rubriky: INSTITUCE | Napsat komentář

22. VÝSADKOVÁ BRIGÁDA

Vracím se do let, která znamenala největší rozmach poválečné historie výsadkových jednotek ČSLA. Prosím omluvte mne, pokud se některé vzpomínky budou krýt s dříve uveřejněnými články. Vztahují se ke stejným situacím a tak se musím tak trochu opakovat. Pro pochopení toho, co byly tyto dvě výsadkové jednotky je nutno je popsat společně i když se svým zaměřením, výcvikem a vybavením podstatně lišily. Ostatně na konci šedesátých let splynuly, aby později vytvořily 601. speciální skupinu.

Další část našeho historického ohlédnutí je věnována především dvěma výsadkovým útvarům. Budeme sledovat dění u 22. výsadkové brigády v Prostějově a 7. výsadkového pluku v Holešově. Obsáhneme léta šedesátá, znamenající jejich největší rozvoj. V popisovaném období oba hlavní výsadkářské útvary dosáhly jak dislokační, tak organizační stability a ve výcviku upevňovaly zavedené a praxí prověřené postupy.

Příprava jednotek v každém roce byla rozdělena na dvě hlavní výcviková období. Ta trvala vždy necelých šest měsíců. Byla zakončena obdobím přípravy a údržby zařízení učebně výcvikové základny a ubytovacích prostorů. Cvičilo se šest dnů v týdnu včetně sobotního dopoledne. Minimálně 30 % výcviku, zvláště střelecké a taktické přípravy a ostrých střeleb bylo prováděno v noci. U jednotek výsadkové brigády byla v každém období provedena dvě rotní a jedno praporní taktické cvičení. Při tom vždy jedno bylo zakončeno ostrými bojovými střelbami. K tomuto cíli směřovala opatření ve všech předmětech bojové přípravy. Zejména tělesná příprava, dlouhé pochody a běhy byly prakticky každodenním chlebem výsadkových jednotek. Platilo heslo: “ Výsadkář buď leží, nebo běží. “

Také sebeobrana a boj z blízka, stejně jako překonávání překážek patřilo mezi běžné a oblíbené „ radovánky “, kterými velitelé zpestřovali denní dřinu výsadkářů. Řada zaměstnání byla prováděna v podmínkách chemického a radioaktivního zamoření.Takové takticko – pořadové cvičení roty potom znamenalo strávit v ochranných prostředcích i šest hodin s dvěma krátkými přestávkami a přesunem na 10 -15 i více kilometrů.

V ochranných prostředcích jednotlivce byly prováděny i seskoky. Jeden takový mi utkvěl v paměti zvláště. Seskakovali jsme v sestavě roty, ze šesti letounů IL – 14 T na letiště Holešov. Úkol zněl, zabezpečit jeho ovládnutí, následně se přesunout do VVP Libavá a provést zde ostrou bojovou střelbu roty. Bylo to v závěru léta a na přilehlých polích zemědělci dokončovali sklizňové práce. Po opuštění letounu, provedení orientace a obratu do správného směru snášení, jsem pod sebou zjistil samovazný sklízecí stroj. Jeho obsluha pranic netušila o tom, co se děje nad jejich hlavami. A tak nejen já, ale i se mnou se snášející část vojáků v hrůze usměrňovali své padáky z dosahu této nepříjemné, pohybující se překážky. Naše “ huhlání “ v ochranných maskách nám samozřejmě nebylo nic platné. Nicméně jako ve většině případů vše dopadlo dobře a zůstala jen vzpomínka.

Každé rotní taktické cvičení trvalo zpravidla tři dny. První den po „ poplachovém “ opuštění kasáren a zaujetí prostoru soustředění, došlo k vydání úkolu a jeho zplánování. Po přípravě velitelů jednotek, padáků a ostatního materiálu, byla vydána poslední teplá strava. Následoval přesun na letiště startu. Ten byl jediným přesunem, který provedli výsadkáři na vozidlech.

Po příjezdu na letiště byla výsadková rota rozdělena do pěti až sedmi letounů IL – 14T. To podle počtů vytvořené jednotky. Počty se lišily podle druhu podpůrných prostředků. Zpravidla byla rota doplněna četou minometů 82 mm a četou bezzákluzových kanónů. Po naložení bojové techniky a podvěšení zásobníků, následovalo ustrojení, nezbytná kontrola a nasednutí výsadku. Přelet jehož délka závisela na vzdálenosti zvoleného Vojenského výcvikového prostoru, trval 20 – 90 minut. Rota byla vysazena v jednom průletu a délka vysazení nepřesahovala 2 – 3 minuty.

Náročnost shromáždění jednotky po seskoku do značné míry ovlivňovala doba, kdy bylo vysazení provedeno. Ve dne při vysazení například na letiště, byla útočná činnost spojena s přepadem a uchvácením objektu prováděna přímo, okamžitě po seskoku. Vycvičenost jednotek a schopnost vojáků orientovat se v neznámém terénu to umožňovala. Náročnější bylo pak provedení seskoku v noci. Vyžadovalo totiž vytýčení svítícího průchodiště u doskokové plochy. Tím musel projít každý příslušník, který na plochu přistál. Takovým opatřením byla zabezpečována základní kontrola velitelů o stavu jednotky po přistání. Ne vždy se však podařilo dobře míněné a pečlivě připravené vytýčení správně realizovat.

Po jednom nočním vysazení například, dva určení průzkumníci rychle dosáhli stanoveného místa a rozsvítili zelená světla směrem do doskokové plochy. Řada dalších “ dobrovolníků “, kteří chtěli „ pomoci “, však rozsvítila své svítilny připevněné vzadu na výstroji rovněž.Takže před námi, kteří jsme seskočili ve druhé polovině výsadku po doskokové ploše zvolna pobíhala zelená světélka v počtu několika desítek. Naši rotu se podařilo dát dohromady až po několika hodinách a značném úsilí.Vysazení bylo tehdy provedeno v celém praporu najednou za extrémně tmavé noci, po průletu celého letounového sledu letní bouřkou.

Vraťme se však k výsadkovému praporu a organizaci alespoň jedné jeho výsadkové roty. Výsadkovou rotu v letech 1960 – 1969 tvořily:
• velitel roty s velitelským hloučkem / 5 osob /
• tři výsadkové čety o třech družstvech, v prvním období se sedmi výsadkáři, kteří byli pozdější úpravou tabulek doplněni na deset. Četa měla 22 a později 31 osob.
• družstvo doprovodných, nebo také “ těžkých zbraní“ mělo 10 osob.
V počtech to znamenalo : 81 a později 108 osob
lehké kulomety…………………9 / 18
odstřelovačské pušky…………2 / 9
pancéřovky………………………9 / 9
samopaly………………………..54 / 71
pistole…………………………….16
těžké kulomety………………….2
tarasnice………………………….2
motocykly JAWA 350…………2

Je nutno dodat, že vzhledem k nedostatku zdravotním podmínkám odpovídajících vojáků, často zejména třetí četa roty, trpěla nedoplněností počtů. Nicméně ovládání takového počtu vojáků, postupujících v bojové sestavě při střelbě v terénu, bylo velmi složité. Rojnice dosahovala v šířce 800 – 1000 metrů. Kvalita tehdejšího spojení na úrovni rota – četa při použití radiostanic RF – 11 byla velmi nízká. Pro svoji váhu přesahující 4 kg sloužila především místo pro spojení, pro posilování fyzické zdatnosti velitelského sboru. Vžitý slogan . „ vidím tě dobře – neslyším tě vůbec „ zněl naprosto pravdivě.

Významným rokem pro příslušníky výsadkové brigády byl rok 1964. Byl to rok ve kterém došlo k podstatným změnám především ve výsadkové přípravě. Dosud používané letouny Il -14 T začaly pomalu dosluhovat. Nebyly také schopny řešit větší potřebu zásobování výsadku zásobami a vysazování těžké bojové techniky. Protože v té době byly stejně jako dnes, preferovány otázky modernizace stíhacího a bitevního letectva, vyřešilo MNO problém nedostatku leteckých dopravních prostředků tak, že po dohodě s velením sovětské armády přikročilo ke každoročnímu krátkodobému pronájmu několika letounů AN – 12. Tak zatímco jsme ve druhé polovině května provedli poslední noční seskoky z balonu DAG – 9, v posledních květnových dnech /30.5.1964/ první z nás seskakovali z tehdy nejmodernějších velkokapacitních letounů.

Do kabiny pohodlně nastoupilo 60 plně vyzbrojených a vystrojených výsadkářů. Přičemž v přední části trupu zůstávala volná ještě přetlaková kabina pro dalších deset osob.Vyskakovalo se vraty v zadní části trupu, kterými na zemi bylo možno naložit skříňový nákladní automobil. Rychlost vysazení přesahovala 300 km / hod. V jednom průletu opouštělo letoun 30, ale i 60 osob. Vysazení jedné roty i s nasednutím trvalo i „ celou “ půlhodinu. Pro vysazení jedné roty bylo třeba dvou letounů. Jaký to byl rozdíl proti pěti i šesti hodinám potřebným pro provedení seskoku roty z balonu.

Zároveň se změnou letounů došlo ke změně používaných padáků. Padáky sovětského poválečného typu PD – 47, byly nahrazeny československými moderními padáky OVP -65. Pravda užili jsme si s nimi své. První zavedená série v některých případech způsobovala potíže při otevírání hlavního padáku. Šlo o problém “ zádržkového zámku “ a trvalo až do roku 1966, kdy byla tato závada natrvalo odstraněna.

Spolu s přeškolením na nový typ letounu, nám byl představen také nový způsob vysazování techniky a materiálu. Samozřejmě,že jsme dostali pouze „ ochutnat “ protože k vysazení bojové techniky nás sověti nepustili. Avšak i ukázky přípravy a provedení vysazení byly něčím nezapomenutelným. Oba základní plošinové systémy P – 127 A a B – 127 se od sebe lišily velikostí a možnostmi uložení materiálu. Na P – 127 bylo možno naložit až 3500 kg nákladu. Systém používal k brzdění padákový systém o dvou, třech i čtyřech vrchlících. Každý z nich měl plochu 850 čtverečných metrů. Plošina B – 127 byla brzděna raketovým motorem. Byl zavěšen na laně 10 metrů nad ní. K jeho zážehu docházelo podle váhy nákladu 2 – 10 metrů nad zemí a svým tahem až 23 tun po dobu 0, 5 vteřiny zbrzdil dopad na nulovou rychlost.

Výcvik příslušníků 7. výsadkového pluku se stejně jako jeho organizace od jednotek brigády podstatně odlišovala. Pluk byl v počátečním období organizován do dvou praporu o osmi rotách. V roce 1964 byla tato organizace přeměněna na rotní. Byla vytvořena výcviková skupina pluku, politická skupina a ze spojovací roty spojovací uzel.

Po vykonání základního výcviku a rozdělení do průzkumných skupin,byli jejich příslušníci postupně cvičeni v přípravě jednotlivce – specialisty. Podle různých odborností, jako je zdravotník, ženista, odstřelovač, radiolokační pátrač, pancéřovník a podobně. Po jeho ukončení následoval výcvik dvojic / podskupin / a později, výcvik skupin. Velký důraz byl kladen na zvládnutí práce s mapou a topografickou přípravu obecně. Výcvik stejně jako u výsadkové brigády byl naplňován vysokou fyzickou i psychickou zátěží. Řada výcvikových metod byla veliteli jednotek vedena s cílem přiblížit podmínky co nejvíce podmínkám boje. Značná část výcviku byla prováděna v noci.

Jednou z rozhodujících oblastí výcviku byla tělesná příprava a rozvoj psychické odolnosti a fyzické zdatnosti. Další specifikou byla dokonalá znalost organizace a bojové techniky pravděpodobného protivníka, jazyková příprava a dokonalá příprava radistů, kteří museli zvládnout spojení na vzdálenost stovek kilometrů a vést radiový provoz z ukrytých stanovišť.

Výsadková brigáda – výcvik a bojová příprava v letech 1964 – 1965

Vyvrcholením roku 1964 se u výsadkové brigády stalo 20. výročí Slovenského národního povstání. Jemu předcházela návštěva Ministra národní obrany armádního generála Bohumíra Lomského. Ten na počátku měsíce června provedl s komisí inspekci jednotek brigády a přesvědčil se o provedeném přecvičení praporů na novou výsadkovou techniku. Byly předvedeny seskoky z letounů AN – 12 spolu s vysazováním techniky a materiálu i za pomoci nových nákladních výsadkových systémů.

V rámci prověrky byla například 1. rota 65. výsadkového praporu doplněna na plné počty a za podpory minometné čety a čety bezzákluzových kanonů vysazena s veškerým materiálem na letišti ve Vyškově na Moravě. K vysazení bylo tehdy použito devíti dopravních letounů IL – 14T, snad jako paradox k předchozímu vysazení z letounů AN – 12, které by stejný počet výsadkářů pojaly do dvou strojů. Šlo v podstatě o vysazení s úplným ostrým materiálem. Na provedený výsadek navazovalo taktické cvičení ve Vojenském výcvikovém prostoru Dědice. Celá inspekce trvala deset dnů a prověřeny byly všechny útvary a jednotky brigády, z hlavních předmětů bojové přípravy, včetně provedení ostrých střeleb. Podle určení a výběru, který prováděl štáb brigády i rotních bojových střeleb.

Ministr národní obrany po provedené prověrce konstatoval všestrannou vysokou připravenost a schopnost výsadkových jednotek, plnit bojové úkoly. Jen pro ilustraci tehdejší úrovně připravenosti je možno uvést, že již uvedení příslušníci 1 / 65 výsadkové roty, provedli v měsíci červnu tohoto roku šest seskoků na pět doskokových ploch v různých částech republiky. Všechny seskoky byly provedeny jako hromadné v plné sestavě a tři z nich byly zakončeny rotním, nebo praporním taktickým cvičením.

Co všechno předcházelo takovému nasazení a jaké to bylo vypětí? Náročný pravidelný výcvik zabezpečující především vysokou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a morálku všech jednotek brigády. Ke každému seskoku bylo třeba připravit a zabalit padáky. Zabezpečit výstroj, výzbroj i techniku – i když té mnoho nebylo. Každá výsadková rota měla v organizaci dva motocykly Jawa – 350, pro přepravu družstva zbraní. To mělo ve výzbroji 2 ks těžkých kulometů typu Gorjunov a 2 ks tarasnic vz. 21, ráže 82 mm.

Po návratu z každého cvičení, bylo nutno uvést vše do náležitého stavu a připravit se na další nasazení. Přitom norma pro uložení zabaleného padáku PD – 47 byla 10 dnů, pak bylo nutno provést přebalení ./Dnes je to téměř půl roku/. Tehdy byla na zabalení padáku PD – 47 stanovena norma pro četu 35 minut, rotu 45 minut a prapor musel zabalit padáky za hodinu. Dlužno dodat, že šlo o normu pro balení jednoho padáku, dvojicí výsadkářů. U záložních padáků ZVP – 300 byla základní norma pro četu 25 minut – na výtečnou. Balily celé jednotky se všemi příslušníky najednou a stanovené normy byly sledovány, jejich plnění hodnoceno. V balírnách praporů bylo běžně 50 až 70 balících stolů, ty umožňovaly balení 100 – 140 osob najednou a každý velitelský stupeň odpovídal za to, že jeho nejbližší nadřízený nezjistí chybu při kontrole, která vždy předcházela kontrole náčelníkem výsadkové přípravy.

Veškeré úkony ve výsadkové, taktické, ženijní, chemické a samozřejmě i tělesné přípravě byly „ znormovány “ pro činnost jak ve dne, tak v noci. Všichni velitelé byli vybaveni stopkami a při každém zaměstnání normy prověřovali. Musím však zároveň dodat, že v drtivé většině je sami velitelé nejprve na výtečnou předvedli a tím vojáky náležitě motivovali. Obecně platil často používaný povel, který měl „kouzelný“ účinek: “ ROTO ZA MNOU „ . A ještě jedna maličkost. Úloha takzvaných „ mazáků “ spočívala při výcviku a zejména taktických cvičeních v tom, že pomáhali vojákům prvního ročníku, kteří s mimořádnou zátěží zatím pouze zápasili. Ač se to dnes zdá neuvěřitelné, platilo mušketýrské heslo: “ Jeden za všechny – všichni za jednoho “. Domnívám se, že snad s menšími obměnami tyto základní zásady platí u současných výsadkových jednotek stejně jako tehdy, že v nich zůstalo to zvláštní pouto, které je vždy spojovalo a čím se stávaly jedinečnými.

Vraťme se však na začátek našeho dnešního vyprávění. Po „hektickém“ červnovém výcvikovém vypětí, následovalo období příprav na oslavy již zmíněného výročí. Výcvik byl zaměřen na precizní zvládnutí stanovených ukázek. Jejich provedení bylo dovedeno k naprosté dokonalosti.

Brigáda byla nositelem čestného historického názvu „ 22. Banskobystrická výsadková brigáda, Slovenského národního povstání “, ten jí byl udělen 31. března 1953. Téhož roku, dne 17. srpna, jí byla propůjčena prezidentem republiky bojová zástava. Stala se tak oficielní nositelkou tradic válečné, 2. československé samostatné paradesantní brigáda v SSSR / 2. ČSOB /. Každý z praporů brigády byl pojmenován čestným historickým názvem, který připomínal účast tohoto svazku v bojích na Slovensku koncem roku 1944 a počátkem roku 1945.

Prapory byly pověřeny přípravou ukázek v některém druhu výcviku. Avšak brigáda žila i jinými aktivitami. Jednou ze zcela mimořádných bylo provedení pochodu po cestě ústupových bojů 2. čspb , která byla pod tlakem hitlerovských jednotek nucena přejít v posledních dvou měsících roku 1944 na partizánský boj v horách. Z oblasti Donovaly přes Prašivou a Chabenec po úbočích Nízkých Tater, za nesrovnatelně příznivějších letních povětrnostních podmínek zopakovali vybraní příslušníci jednotek 22. výsadkové brigády, legendární pochod „ bílé smrti “. Tak jej nazvali příslušníci 2. čspb v roce 1944. Zaplatilo jej tehdy životem několik více než sto parašutistů, kteří zemřeli vysílením, na následky podchlazení, nebo pádem do hlubokých roklí slovenských hor. Také nerovné boje s dobře vybavenými stíhacími proti partyzánskými oddíly hitlerovců si vyžádaly své objeti. Po dvaceti letech, tak mladí výsadkáři vzdali poctu svým předchůdcům. Příslušník 2. čspb, npor. Tomáš Sedláček ve své vzpomínce na tehdejší události říká:
“ Brigáda kryla ústup povstaleckých jednotek do posledních dnů na frontě. Zatímco se partizánské oddíly již delší dobu připravovaly na přezimování v horách, neměla brigáda na podobné přípravy čas. Šli jsme do hor bez materielního zajištění. Většinou v letních stejnokrojích a se zničenými botami. Neměli jsme zásoby jídla a chybělo nám střelivo. Hlad, zima a trestné výpravy hitlerovských jednotek, to byl náš nepřítel. Příslušníci brigády prokázali odolnost a vysokou morálku, překonali všechny překážky a v polovině února 1945 se probojovali na sovětskou stranu a spojili se s od východu postupujícími jednotkami “.

A ještě jedna vzpomínka,npor. Juraj Pivoluska ,velitel 2. roty 1. praporu 2. čspb :
“Stojím vysoko v slovenských horách. Je 28. októbra, slnečné jasné ráno. Hladím do zahmlených údolí, všade tam sú Nemci…,Je to teda koniec? Pýtam sa sám seba a v hlave mi vrie spleť ruoznych myšlienok. Predsa sme podliahli? Ale prečo? Či som sám na vlastné oči nevidel, ako odvážne bojovali ešte nedávno naši vojaci? Vari som nevidel, že v tomto boji šiel s nami prakticky všetok ľud, celý národ? Kde je chyba, kto sklamal?“
/ Oba uvedení velitelé byli později povýšeni do hodnosti generálů, avšak mezi tím prožili léta perzekucí, ústrků ale i věznění /.

Oslavy v Prostějově připadly na den 1. září. Delegaci nejvyšších vojenských představitelů státu, vedl opět ministr národní obrany gen. B. Lomský, v tom roce již podruhé.Paradoxně v ní byl zařazen jako předseda Svazu československých protifašistických bojovníků také armádní generál Ludvík Svoboda. Již „opět“ ve stejnokroji, dekoroval zástavy jednotlivých praporů výsadkové brigády čestnou stuhou SČSPB. V „ uznání zásluh o osvobození vlasti “, před tím po řadu let pracoval jako účetní v Jednotném zemědělském družstvu v Hroznatíně na Českomoravské vysočině. Potichu se tehdy říkalo, že jeho návrat je „ zásluhou “ sovětského maršála I. S. Koněva , který se při své předcházející návštěvě ČSR, po bývalém Ministru národní obrany sháněl.

Před tribunou plnou válečných veteránů prošli slavnostním pochodem mladí výsadkáři, aby krátce na to předvedli ukázky svého umění. Všechny zástavy útvarů brigády byly rovněž dekorovány pamětní medailí ke 20. výročí SNP. Při oslavách, které pokračovaly na Slovensku a kam se na letiště Sliač – Tri Duby přesunuli také prostějovští výsadkáři, došlo ke kuriózní události. Hlavní postavou oslav, byl tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu, Nikita Sergjejevič Chruščov , doprovázený svojí manželkou. Pro ně to byla, jak se později ukázalo poslední zahraniční cesta „ na rozloučenou .“ Krátce po návratu byl totiž N. S. Chruščov ze všech nejvyšších státních a stranických funkcí odvolán.

Na „ povstaleckém “ letišti byl pro účastníky připraven velký letecký den. V jeho třetí části seskočilo 240 příslušníků 71. výsadkového praporu ze 12 letounů IL – 14 T. Bezprostředně před nimi, také příslušníci Armádního sportovního družstva, které v té době mělo za sebou první rok své oficielní existence. Hosté sledovali dění ve vzduchu z tribuny, N.S.Chruščov a jeho choť s hlavami zastíněnými typickými slaměnými kloboučky. Trenér Dukly major Stanislav Blažej vše kontroloval v pozadí za tribunou. Pravověrnými výsadkáři přezdívaný „ zelený ďábel “, netušil nic o tom co si mezi sebou dohodli jeho svěřenci. Po výskoku z letounu AN – 2, měli proletět volným pádem dvacet vteřin. Rozhodli se však „ zahrát trochu na nervy “ účastníkům leteckého dne a nařízenou výdrž „ poněkud protáhnout “. Je třeba říci, že se to nedělá!!! A tak zatímco přihlížejícím rychle tuhla krev v žilách a oba oficielní hosté si svými slamáčky pomalu v úzkosti zakrývali tváře,“ zelený ďábel “ zfialověl. Pamětníci tvrdí, že parašutisté otevírali v takové výšce, že bylo možno rozeznat jejich tváře. Přes to, že všechno dobře dopadlo, kluci ač měli za sebou každý několik stovek seskoků, nesměli prý potom do konce sezóny trenérovi na oči.

Rok 1965 byl rokem dalšího 20. výročí a to ukončení II. světové války a vítězství nad fašismem. Příslušníci 65. a 71. výsadkového praporu a některé brigádní jednotky vytvořili celek reprezentující výsadkáře ve výběrové skladbě na III. celostátní spartakiádě v Praze. 65. výsadkový prapor rovněž reprezentoval výsadkáře na slavnostní vojenské přehlídce dne 9. května. Krátce po návratu byli výsadkáři jak od 22. vb, tak od 7. vp ZU, nasazeni po dobu více jak jednoho měsíce na jižním Slovensku. Došlo tam tehdy k obrovským zátopám způsobeným protržením ochranných hrází na řece Dunaj.Výsadkáři pomáhali obyvatelstvu zprvu zachraňovat holé životy a později odstraňovat největší škody vzniklé živelní pohromou.O úrovni jejich práce nejlépe svědčí to, že je „ domácí “ vůbec nechtěli po splnění hlavních úkolů pustit do mírových posádek.

Nezastavil se však ani běžný výcvik i když byl plněním uvedených mimořádných úkolů značně narušen.Vypadla pouze velká cvičení spojená se seskoky do terénu. Nicméně někteří vybraní vojáci z povolání absolvovali kurz ručního otevírání padáků. Zejména mladí důstojníci, kteří k brigádě nastoupili na počátku šedesátých let uvítali tuto příležitost především jako možnost získat první zkušenosti z nové a doposud neznámé činnosti. Vzhledem k úkolům, které byly plněny u brigády v předcházejících letech, se kurz konal po delší době ve větším měřítku. Výsadkářům se tak otevírala nová dimenze činnosti, která umožňovala zlepšit nejen jejich schopnosti tělesné, ale především psychické.

Přes to, že od té doby uplynulo již dlouhých čtyřicet čtyři let, vzpomínky na první seskoky, při kterých sám otevíráte padák, jsou nezapomenutelné. Musím říci, že v té době byly zcela jiné podmínky a především pramalé zkušenosti z prováděním seskoků tohoto typu. Neexistovala metodika. Jako příprava sloužilo skákání z výšky tří, čtyř metrů do pružné plachty, nebo na trampolínu. Veškeré úsilí bylo soustředěno na udržení stabilní prsní polohy a stanovené délky výdrže volného pádu. A tak jsme od poloviny června do poloviny července „ hoblovali nebe “. Šestnáct provedených seskoků nám umožnilo dosáhnout základních zkušeností a splnit základní podmínky ke zvýšení výsadkářské třídnosti – Instruktor. Řada z frekventantů kurzu se ujistila v tom, že se dají udělat i dvě, tři salta dozadu za 5 vteřin a podobné neopakovatelné „ kaskadérské kousky “, zpravidla nechtěné. Sledovat co se kolem vás děje pak znamená, že většinou rozeznáváte pouze barvy. A tak se většinou střídají ty hlavní, zelená a modrá a vy se snažíte zkrotit nervozitu odpočítáváním vteřin po které trvá stanovená délka volného pádu. Touto zkušeností ostatně procházejí výsadkáři i v současné době. Jen jejich průprava před provedeným seskokem je podstatně dokonalejší také pro první zkušenosti, kterými museli projít před lety jejich předchůdci.

Rubriky: HOBBY | Napsat komentář

Zkrácených pracovních úvazků je málo

Zkrácených pracovních úvazků je málo, pro firmy

jsou drahé.

Politici je před volbami slibují zvýhodnit

  • Na zkrácený úvazek pracuje jen okolo šesti procent Čechů.
  • Pro firmy jsou kratší úvazky finančně náročné, proto se jim často vyhýbají.
  • ANO a TOP 09 navrhují, aby už se u nízkých výdělků na zkrácený úvazek nemusely odvody počítat z minimální mzdy.
jarvis_59a6f4c2498e27ac17a5721d.jpeg

Částečné úvazky nabízí i Microsoft s vizí Nový svět práce. „Moderní technologie umožňují pracovat a komunikovat odkudkoli,“ říká Biljana Weber, šéfka české pobočky.
autor: HN – Jan Rasch

Podíl Čechů, kteří pracují na zkrácený úvazek, patří dlouhodobě k nejnižším v Evropě. Zatímco v Dánsku si takto vydělává čtvrtina lidí a v Nizozemsku dokonce polovina, v Česku se číslo pohybuje okolo šesti procent. Politici teď před volbami slibují změny, které by nízký podíl kratších úvazků mohly zvednout.

Možnost trávit v práci menší počet hodin oceňují hlavně matky malých dětí, studenti či senioři. Pro firmy jsou však zkrácené úvazky finančně nevýhodné, a proto se jim často vyhýbají.

Alespoň částečné zvýhodnění slibuje například favorizované hnutí ANO. Poslankyně Radka Maxová, která má na starosti sociální otázky, poukazuje na to, že i když si pracovník na zkrácený úvazek vydělá méně než minimální mzdu, firma za něj musí odvést stejně peněz, jako kdyby na oněch 11 tisíc dosáhl. Hnutí proto chce, aby se odvody odvíjely od skutečné výše výdělku.

6,3 procenta

Čechů pracovalo na částečný úvazek podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2015.

Shodne se na tom i s TOP 09. “Je to konkrétní opatření, díky němuž budou částečné úvazky rovnocennější těm plným,” myslí si místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Ekonom Filip Pertold z výzkumného institutu CERGE-EI ale upozorňuje na to, že se návrh dotkne jen omezené skupiny zaměstnanců. “Řada lidí s částečným úvazkem si vydělá víc, než je minimální mzda. Pro ekonomiku je důležité, aby se do práce dříve vracely především matky s vysokou kvalifikací. Tohle jim zrovna moc nepomůže,” namítá Pertold.

Předvolební sliby

Právo odpojit se

ČSSD navrhuje do zákona zakotvit právo na nedostupnost po pracovní době. “Tím pomůžeme zejména lidem, kteří musí být dnes doslova přikovaní k mobilním telefonům, aby nepropásli pokyny nadřízených v jakoukoliv denní a noční hodinu,” píše strana v programu.

Zbytečné prohlídky

ODS ve svém programu slibuje nejméně 20 procent regulí, které upravují pracovní trh. Obešla by se například bez povinných lékařských prohlídek u zaměstnanců, kteří nedělají fyzicky namáhavou práci.

Čas, nebo peníze

TOP 09 chce do zákona prosadit, aby si odcházející zaměstnanec mohl zvolit, jestli bude pracovat po výpovědní lhůtu, nebo si místo toho vezme odstupné.

Podle něj by bylo lepší obecně snížit pojistné pracujícím rodičům malých dětí. “Pokud by jejich odvodové zatížení bylo nižší, tlačilo by to na vytváření částečných úvazků, protože právě rodiče s menšími dětmi o ně mají největší zájem,” vysvětluje Pertold.

Nejčastěji částečné úvazky nabízejí firmy v oboru IT nebo marketingu. Tuto možnost mají například i zaměstnanci ČSOB, využívá ji ale jen šest procent z nich. Ženy se podle mluvčí ČSOB Petry Hávové vracejí do banky nejčastěji po dvou až třech letech po porodu.

Možnost pracovat na kratší úvazek musí být v souladu s dostatkem míst v předškolních zařízeních. Přetíženost školek se ministerstvo práce a sociálních věcí snaží řešit finanční podporou dětských skupin a mikrojeslí.

Zkrácené úvazky slibují podpořit také občanští demokraté a lidovci. Podle lidoveckého poslance Jaroslava Klašky by v rozvoji flexibilních forem práce, zejména u rodičů malých dětí nebo lidí v předdůchodovém věku, měl jít příkladem také stát coby zaměstnavatel.

Podíl zaměstnaných žen, které pečují o dítě mladší šesti let, je v Česku druhý nejnižší v Evropské unii. “Jsme v situaci, kdy firmy nemají lidi. Žen po mateřské či rodičovské je velké množství. Ale práci nedostanou, protože chtějí částečný úvazek,” říká Ladislav Smejkal, odborník na pracovní právo z advokátní kanceláře Dentons.

Podle zákona může firma matku dítěte mladšího patnácti let odmítnout zaměstnat na částečný úvazek jen z “vážných provozních důvodů”. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) si ale myslí, že některé firmy tohoto ustanovení zneužívají. “Spousta matek si stěžuje, že je zaměstnavatel odbyl,” uvádí ministryně. V novele zákoníku práce proto navrhovala, aby zaměstnavatelé museli vážné provozní důvody vysvětlovat písemně.

Novela však uvázla ve sněmovně a poslanci už ji do voleb nestihnou projednat. Velký odpor firem i některých politiků vzbudila například navrhovaná pravidla pro práci z domova. Marksová se snažila zaměstnavatele přesvědčit, že nejde o zpřísnění, ale jen upřesnění práv a povinností firmy a zaměstnance. Nejen Hospodářská komora ovšem tvrdila, že to firmy odradí a přestanou home office umožňovat.

Rubriky: UDÁLOSTI | Napsat komentář

Zeman se rve za Babiše.

autor: Martin Fendrych

Vracíme se do časů, kdy politici ovládali policii, některé její složky (tehdy spolu s kmotry a šíbry) v podstatě řídili.

Představte si, že vyšetřujete nebo dozorujete kauzu Čapí hnízdo. Případně že jste soudce, který případ bude soudit, pokud k soudu dojde. Tihle lidé jsou vystaveni nebývalému tlaku, minulý týden se k tlačícím bezprecedentním způsobem připojil Miloš Zeman.

Nejvyšší ústavní činitel, který by měl justiční systém země podporovat, hájit, vyslovuje jeden soud za druhým. Má předem, bez soudu jasno, vstupuje do probíhající kauzy, nejen zpochybňuje, ale rovnou odsuzuje práci policie, dokonce navrhuje odvolávání policistů. To vše ve prospěch Andreje Babiše podezřelého z dotačního podvodu.

Nic takového jsme po roce 1989 ještě nezažili. Václav Klaus svého času bojoval s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, dokonce ji odvolal z funkce, ale Ústavní soud její odvolání zrušil. Jenomže ani Klaus takto brutálně nevstoupil do žádné probíhající kauzy, do vyšetřování.

Několik citací prezidenta Zemana z minulého týdne. O žádosti policie, aby poslanci vydali Babiše k trestnímu stíhání, řekl v televizi Barrandov: “Je to podvod na voličích. Vede mě k tomu především načasování této žádosti o vydání.” Přitom nemůže nevědět, že jakmile policie shromáždí důkazy, je povinna konat volby nevolby a volky nevolky.

Zeman: “Kdyby to policie začala vyšetřovat před třemi lety, neřekl bych ani popel. Jenže datum dva měsíce před volbami tato žádost vzbuzuje podezření, že se jedná o zneužití policie pro policejní účely.” A ještě jeden výrok: “Nezdá se vám, že je zde těch policejních provokací už trochu moc?” tázal se v TV Barrandov moderátora.

Drsná série; policie se tedy dopouští podvodu na voličích, je zneužita pro politické účely a provokuje. To vše “hlava státu” tvrdí bez důkazu a s plným vědomím, že kauza je dozorována nejen příslušným žalobcem, ale kontrolovalo ji i vrchní státní zastupitelství Lenky Bradáčové.

Kdyby policie začala vyšetřovat před třemi lety, Zeman by ani necekl. Jak ví, kdy má policie začít vyšetřovat? Odkud bere jistotu? Viděl spis? Ne, nesmí. Ví o věci víc, než se píše v novinách nebo než mu řekl přítel Babiš? Zřejmě ne.

Miloš Stabilizátor

Další soudy vynesl v neděli pro Blesk.cz. Posoudil celou kauzu včetně vyvedení farmy z Agrofertu: “Vzpomínám si na výrok jednoho právního odborníka, který prohlásil, že právo je minimum morálky. Jinými slovy: Pokud tento manévr byl legální, pokud pětiletá lhůta, která byla dotační podmínkou, uplynula a teprve potom došlo k onomu přesunu farmy Čapí hnízdo do Agrofertu, tedy pokud byl naplněn zákon, tak z hlediska minima morálky byl tento zákon nebo toto právo naplněno.”

Zeman šmahem rozsoudil celý případ, kašle na to, co policie vyšetří pod dozorem státního zástupce, kašle na případný výrok soudu, předem dal rozhřešení Babišovi. Nezůstává nestranný, mydlí justici schody na plné pecky. To tu ještě nebylo.

Za policejní provokací podle něj stojí konkrétní lidé: “Chci věřit, že to není Milan Chovanec, ale že to bude nějaká nižší šarže, nějaký příliš poslušný a pilný úředník.” Chce věřit? Takže účast ministra vnitra na spiknutí nevylučuje? Tady musí opatrně, takticky, Chovanec je jeho “kámoš” v ČSSD a Zeman plánuje povolební koalici ANO se sociální demokracií, tak si to u šéfa oranžových nemůže moc rozlít.

Pokračoval: “Vždy jsem zastával názor, že když je někdo neschopný, je potřeba ho vyměnit. Přitom bych řekl, že si velmi vážím policejního prezidenta Tomáše Tuhého, takže jeho se to z mého pohledu netýká, ale mám obavu, že někteří jeho podřízení nezvládli svou roli.” Pochybili podle něj ti, kteří nesou odpovědnost za vyšetřování.

Máme tu další soud, vyšetřovatel Čapího hnízda je neschopný (avšak zároveň natolik schopný, že rozjel policejní provokaci). A je potřeba ho “vyměnit”, udělat tedy v policii pořádek, aby už k Babišovi nečuchala.

Neuvěřitelná série, o nějakém odstupu Zemana od vyšetřování, o jeho nestrannosti nelze hovořit. Rve se za Babiše, kvůli němu potápí policii, navrhuje výměnu vyšetřovatele, aniž by znal spis, aniž by byl s to kvalifikovaně jeho práci posoudit. Hraje si na žalobce i soudce. Strašné.

Čelit takové dávce nepodpory, odsouzení, to pro vyšetřovatele a dozorujícího žalobce vyžaduje nervy jak ocelová lana. A to si ještě představme, že volby vyhraje ANO, obsadí vnitro a začne dělat ve vyšetřování “zemanovsko-babišovský” pořádek.

Vracíme se do časů, kdy politici ovládali policii, některé její složky (tehdy spolu s kmotry) řídili. Zemanův diktát, co policie smí dělat, jak se má chovat její vedení (vyměnit policajta, který maká na Čapím hnízdu), to je brutální ovlivňování vyšetřování, hrubý tlak na justici, rusko-čínské manýry nejvyššího českého politika. Prezident Zeman se zřejmě opravdu v Číně učí, jak “stabilizovat společnost”.

Rubriky: Mocní | Napsat komentář

Arvato Services k.s. servis elektroniky

http://www.pcstoura.cz/BB3/viewtopic.php?f=3&t=30

Když si projdete hodnocení tohoto servisu na internetu tak si řeknete jak je možné, že takový to servis je centralní servis vícera značek a začnete litovat každého kdo jim svěří svoje zařízení.No asi si se hraje taková ta hra, že všichni to ví, ale ve výsledku nikdo nic neřeší.

Rozhodně si všichni dejte pozor a pečlivě popisujte závadu a zpětně kontrolujte servisní protokol pokud už s touto firmou musíte mít nějaké dočiněnní.

Rubriky: INSTITUCE | Napsat komentář

O2 obchodník který neřeší reklamace

Tady odkaz:

http://www.pcstoura.cz/BB3/viewtopic.php?f=3&t=2

No a spousta dalších lidí má obdobné problémy a zkušenosti.
O2 jako prodejce mě staví jako zakazníka do pozice idiota, který je nucený věci řešit sám vůči výrobci.Nechová se jako obchodní a prodejce,ale jako
diletant.

O problému LenovoA6000 všichni ví a nikdo nic neřeší.Jenom když by se spočítali náklady na servis tohoto šmejda tak jistě převýší jeho prodejní cenu.To už nemluvím kolik času a energie jsem musel vynaložit na řešení tohoto problému.Jak jsem psal minule,manželce jsem pořídil jiný mobil – od jiného prodejce(kde reklamace nejsou problém.)

Když jsem odešel z prodejny tak jsem zavolal do O2 ,postupně mě popřepojovali až na reklamační oddělení a nyní dalších 30 dní budou řešit co se mnou.Kde to proboha žiju a proč když koupím zmetek mě obchodník nedá druhý kus a nutí mě pořád dokola reklamovat a reklamovat….

 

Rubriky: INSTITUCE | Napsat komentář

Výbuch ve vrbětickém muničáku

Na stopě obřího podvodu? Dvouleté zpoždění vyšetřovatelů. Ví něco vláda a prezident? Podezření temnější než sama smrt: Dodávala Česká republika munici Islámskému státu?

Lubomír Vylíčil
26. 7. 2017 ProtiProud

Lubomír Vylíčil přichází na základě řady indicií i vlastní znalosti vojenské techniky s velmi zneklidňující otázkou, zda nebyl výbuch muničního skladu ve Vrběticích jen kamufláží pro státem a spojenci koordinovaný kšeft se zbraněmi.


Zanedlouho to budou tři roky, co s velikým rachotem vylétly do vzduchu dva muniční sklady ve Vrběticích. Pamatujete si? Spektakulární událost, která po měsíce plnila média a čeřila hladinu veřejné diskuse v naší zemi prošla stejným vývojem, jako všechny aféry před ní. Postupně upadla v zapomnění. Přebily ji novější průšvihy. Téma vyšumělo. Dalo se proto předpokládat, že její letošní výročí projde tiše, zcela bez povšimnutí.

Jenže… Na území vzdálené Sýrie a Iráku byl v posledních týdnech prakticky rozdrcen takzvaný Islámský stát. Jeho bojovníci při svém útěku o život zanechali v ruinách dobytých měst tolik materiálu a nejrůznějších dokumentů, že se to prostě nemohlo podařit uhlídat. Řada zajímavých (a leckomu nemilých) informací tak začala prosakovat do medií.

Na Aeronetu (ale i jinde na síti) se objevily zajímavé fotografie českých zbraní a munice z oblastí, vyčištěných od ISIL a k nim i spekulace o možné souvislosti těchto nálezů s našimi Vrběticemi. Doslova se tu píše: “RPG střely, rakety, granáty a miny, které měly explodovat ve Vrběticích, se najednou objevují v Sýrii. Česko by se tak stalo jedním z největších dodavatelů munice pro Islámský stát.”

Že by?

Co se stalo ve Vrběticích?

Podívejme se proto do Vrbětic na podzim 2014 a připomeňme si, co se tam vlastně stalo. 16. října 2014 vybuchl sklad č. 16 a o tři dny později, 3. prosince 2014, explodoval i sklad číslo 12. Mimochodem, po prvním výbuchu zkontrolovaný a prověřený. Oba sklady si pronajímala stejná firma – Imex Group, která se zabývá obchodem se zbraněmi.

V tom prvním skladě bylo údajně umístěno 57 leteckých pum, každá obsahující 70 kilogramů trhaviny, což odpovídá sovětským trhavým bombám FAB-100, téměř sedm tisíc kusů dělostřelecké munice a na čtyři miliony nábojů. Tedy spousta věcí, které se na každém bojišti můžou hodit. K tomu tisíce samopalů. A pak, jako z udělání, těsně před výbuchem tu firma umístila “další munici” z jiného skladu, jehož pronájem končil.

Vrbětice, říjen 2017 – hořící sklad po výbuchu

Ve druhém, ve skladě číslo 12, leželo podle záznamů 4774 kusů munice, plněné 7,5 kg trhaviny, 688 dělostřeleckých granátů, každý plněný 16,2 kg trhaviny a dalších 600 kusů munice s obsahem 5,9 kg trhaviny. Celkem 50,4 tun trhaviny. Dohromady tedy docela slušný arzenál.

A zmíněné ruční zbraně, k nim náležející střelivo, spolu s minami maďarského původu a s naší armádou vyřazenými protitankovými střelami zastarávajícího typu, docela dobře odpovídají tomu, co se objevuje na snímcích z oblastí, vyklizených ISIL. Jenže ve Vrběticích to mělo vyletět, spolu s těmi ostatními vojenskými krámy, do luftu. Nebo ne?

Po výbuchu a následném požáru už to nikdo nezjistí. Vše bylo rozmetáno po okolí, z větší části zbyly jen pokroucené střepiny rozhozené na kilometry od epicentra. Tam už inventuru nikdo neudělá. Ano, samozřejmě, bylo by možné z těch úlomků zjistit, že tam vůbec žádná munice konkrétního, seznamem uváděného typu nebyla, že úplně chybí. Protože se nikde nenacházejí odpovídající zbytky. Ale dopočítat se, jestli se tu opravdu do poslední chvíle nacházelo řekněme 3000 protitankových střel, nebo jen třeba 750, je nemožné. Stejně jako složit puzzle z tisíců ohořelých a pokroucených kusů kovu, aby se dalo ověřit, zda tu leželo 5000 samopalů, nebo jen 1500… A o to asi šlo.

Vrbětice – to je vše, co zbylo ze skladu č. 16

Bombenfest und idiotensicher

Proč ale spřádat konspirační teorie, takový výbuch muničáku, to přece může být hnedle, pomyslí si laik. Tolik nebezpečných věcí pohromadě! Stačí jen škrtnout sirkou, nebo do toho trochu neopatrně šťouchnout a už to lítá… Kupodivu, nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Vojenská munice je už z principu konstruována na hrubší zacházení. Musí být, jak říkali Němci “bombenfest und idiotensicher!” U nábojů do ručních zbraní se běžně testuje pád “bedýnky” na betonovou podložku. Musí to ustát.

U munice větších ráží se bezpečnost řeší už přímo v její konstrukci. Přesněji řečeno v konstrukci zapalovače. Tak, aby až do okamžiku výstřelu zůstávala extrémně bezpečná a odolná a okamžitě po něm velice citlivě zareagovala na střet s překážkou. Toho se dosahuje důmyslným využitím dvou fyzikálních sil: odstředivé síly a zrychlení. Teprve razantní přetížení při výstřelu, nebo extrémní odstředivá síla při roztočení v drážkách hlavně, případně kombinace obojího, uvolní speciální mechanické zábrany a připraví granát, minu či střelu k aktivaci nárazem. Je to technicky velice zajímavá oblast, ilustrující fantazii a důmysl konstruktérů různých států, ale nad rámec zájmu běžného čtenáře. Postačí tedy vědomí, že ani “praštit do toho kladivem” výbuch nezpůsobí.

Podobně je tomu s ohněm. Velice silným zahřátím zapalovače může třaskavina v rozbušce samozřejmě explodovat a iniciovat výbuch granátu či miny, ale chvíli to trvá a chce to poměrně veliký “fajr”. Rozhodně větší, než by stačil k aktivaci požárních hlásičů. O nějakých zapálených zmuchlaných novinách ani neuvažujte.

Zkrátka, taková řízená exploze skladu munice si žádá opravdového odborníka. V tom prvním skladu dva pracovníci firmy Imex Group zahynuli. Nespekulujme, jak to s nimi bylo. Postačí to, že za tři dny “vylítl” druhý sklad. Zkontrolovaný. Kdo tam mohl mít přístup? Kromě policie snad jen nějaký odborný pracovník firmy. Aby to prověřil, že…

Dva roky zpoždění

Leccos také mohou naznačit dvě další indicie. Jednak nepochopitelná laxnost státu, pokud jde o vyšetření celé záležitosti. Dokud to tam bouchalo, bylo jasné, že se vyšetřovatelé na místo činu nijak nehrnou. Ale ani poté, co poslední výbuchy dozněly, se mnoho nezměnilo. Hlídalo se, opatrně se sbírala rozhozená munice a k epicentru výbuchů se stále nikdo nechystal.

Až skoro po dvou letech, po dvou zimách se sněhem, následným táním, po mnoha deštích odplavujících předměty doličné i případné stopy do nenávratna se vyšetřovatelé konečně dostavili na místo činu. A přitom armáda má k dispozici odminovací prostředky, které by cestu nebezpečným terénem proklestily v rekordním čase… Budí to zkrátka dojem, jako by stát a jeho orgány od začátku věděly, co se stalo a nechtěly to příliš rozmazávat. Jakoby se čekalo, až událost upadne v zapomnění.

Nasvědčuje tomu i druhá indície. Už krátce po explozích začala policie celou událost šetřit jako “úmyslný trestný čin”. I prezident Zeman se o věci vyjádřil slovy: „Šlo zřejmě o úmyslný trestný čin, protože dva výbuchy za sebou pravděpodobně nebyly náhodné,“ A to v době, kdy se na místě činu ještě zdaleka nebádalo.

Celá ta věc na dálku zavání nějakou nelegální operací, realizovanou (přinejmenším) s vědomím naší vlády. A proto, že transport čehokoli do ostře sledované oblasti bojů by nebyl možný bez součinnosti s některou z angažovaných stran. Tedy s vědomím (nebo dokonce na příkaz) našich spojenců. Konkrétně USA.

Temné podezření

Další možností, jak by se materiál, uváděný na fotkách, mohl k Islámskému státu dostat, je jistá operace z roku 2014. Naše armáda tehdy vyčlenila, na žádost USA, munici za 41 milionů korun “na pomoc Kurdům, bojujícím s Islámským státem.” Šlo o 10 milionů nábojů do útočných pušek, 8 milionů nábojů do kulometů, 5000 střel do pancéřovek a 5000 ručních granátů. Materiál byl v Pardubicích naložen do osmi velkokapacitních letounů C-17 Globemaster americké armády a nezištně přepraven do oblasti bojů.

Něco z toho Kurdové určitě dostali. Slavnostní předávačku točily televizní štáby. Ale jestli dostali opravdu všechno, co od nás odešlo, to ví jen přepravce. Ten přepravce, o jehož vztahu k Islámskému státu si už pár roků štěbetají vrabci na střeše. Dalších 200 tun munice pak převzala tatáž “spediční firma” od naší armády o dva roky později, v lednu 2016. Taky pro Kurdy. A pak šlo ještě něco do Jordánska. Tedy hned vedle…

Ovšem na fotografiích zachycená protitanková zbraň je staršího typu, než náboje do RPG 7, které byly expedovány “Kurdům”. Spíše to vypadá, že jde o něco z dříve vyřazených armádních zásob. O něco, co mohla levně nakoupit firma, zabývající se obchodem s podobnými věcmi. Aby to pak draze prodala někam, kde se válčí a kde se na nějakou tu “pětku” nekouká. Což by mohlo naznačit, že ta teorie o Vrběticích není až tak šílená, jak se na první pohled může jevit.

A to je velice vážný problém. O samotnou zbrojařskou firmu tu samozřejmě nejde. Ta dělá svůj tvrdý a nebezpečný byznys za účelem zisku. Jde o mnohem, mnohem víc. Uvědomme si, že bez souhlasu, anebo alespoň blahovůle státu, by takovéto kšefty, pokud je teorie o Vrběticích správná, nebyly možné. Bez souhlasu našeho státu, který se oficiálně proti ISIL tvrdě vymezuje.

A to je pravě jádro a podstata téhle causy. Nakolik jeho představitelům můžeme věřit…

Rubriky: Mocní | Napsat komentář

Máme nízké platy. Tak s tím, Macrone, něco dělej!

Sobotka chce před volbami ukázat, že vede boj proti levné práci. Brečí však na špatném hrobě, zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Bohuslav Sobotka se chystá příští týden na schůzce v Salcburku vyzvat francouzského prezidenta a rakouského premiéra, aby zařídili vyšší platy pro Čechy. Český premiér po zasedání vlády oznámil, že chce, aby se Emmanuel Macron a Christian Kern zasadili o zvýšení mezd ve francouzských a rakouských a filiálkách v Česku.

Leckomu to nejspíš bude znít pěkně. Hleďme, jak se šéf vlády dere za zájmy pracujícího lidu! Jenže nepláče Sobotka na špatném hrobě?

Francouzské a rakouské firmy, které má na mysli, přece podnikají v Česku. Tedy v zemi, kde platí české zákony, česká měna, české daně, české odvody, česká minimální mzda… To je území, kam francouzské nebo rakouské regulace nedosáhnou.

Opáčko z marxismu

Představme si, že by na Sobotku vyrazil s obdobným požadavkem albánský premiér, že by chtěl, aby soukromé české firmy v jedné z nejchudších evropských zemí platily zaměstnancům víc.

Jak by jim to český premiér asi nařídil? Nebo že by stačila jeho domluva?

Český podnikatel v Albánii postupuje obdobně jako francouzský či rakouský podnikatel v Česku. Neplatí svým zaměstnancům víc, než musí. Dává jim jen takovou mzdu, aby je získal a udržel. Nic víc. O tom ostatně psal už Karel Marx v Kapitálu.

Když zahraniční investor přichází do cizí země, samozřejmě si zjistí, jaké tam jsou platy, a podle toho udělá mzdové tabulky. (Výjimkou jsou pochopitelně platy špičkových odborníků, kteří snadno seženou práci v cizině. Ti dostanou výplatu srovnatelnou se západoevropskými parametry).

Kapitalisté bez kapitálu

Mnozí politici, ekonomové a vůbec kdekdo teď láteří nad tím, jak zahraniční korporace vyvádějí rok co rok z Česka stamiliardy, které berou zaměstnancům a rozdělují mezi akcionáře. Takže za naše nízké mzdy vlastně mohou “cizáci”, Francouze A Rakušany nevyjímaje.

Copak se ale české společnosti, které podnikají v cizině, chovají jinak?

Naše potíž je v tom, že Česko má málo vlastního kapitálu, je příliš závislé na tom zahraničním. A s tím nám Macron, ba ani rakouský premiér Kern nijak nepomohou.

V Česku se leckdo domnívá, že bohatství je tam, kde se pracuje. Jenže to je omyl. Bohatství se rodí v místě, kde jsou vypláceny dividendy nebo kapitálové výnosy. A v Česku se pracuje – na druhé.

O český kapitál, potažmo české kapitalisty (nejen dělníky), proto musí česká vláda pečovat. Kabinet sociálních demokratů, Babišovců a lidovců však měl nastaveny priority jinak. V investičních pobídkách rozdal mezi 258 firem 40 miliard korun. Asociace podnikatelů a manažerů a Centrum pro občanské svobody upozorňují, že jen pětina (!) této sumy připadla českým firmám (zde).

Z analýzy těchto dvou organizací vyplývá, že v programu investičních pobídek bylo jedno pracovní místo vytvořeno za 1,5 milionu Kč. A to se vyplatí!

Už několik let zaměstnavatelé upozorňují na nedostatek pracovníků. Přesto vláda během této doby platila (především zahraničním firmám) za to že vytvoří nová pracovní místa. Není to snad Kocourkov?

Až letos koncem června Sobotka zvěstoval změnu, česká vláda už nebude investice podporovat plošně. “Musíme si je vybírat s ohledem na přidanou hodnotu, na inovace, které přinesou,” pravil Sobotka. Kabinet tedy procitl po třech a půl letech vlády a čtyři měsíce před sněmovními volbami.

(Zahraniční kapitál přirozeně sám o sobě není zlý. Po komunistické éře, kdy bylo Československo “snědenou” zemí, jsme ho pro rozjezd ekonomiky potřebovali. A leccos se přitom povedlo. Třeba bez investic VW by dnes mladoboleslavská škodovka nejspíš vyráběla jen bicykly – jako ve svých začátcích.)

Makáme, ale co z toho?

Nízké mzdy v Česku samosebou nejsou jen důsledkem toho, že si zahraniční korporace berou zisky ze svých dcer. Tady jsou některé z dalších příčin:

  • Vysoký podíl práce s nízkou připadnou hodnotou, tedy nízkým zhodnocením. Vyrábíme vesměs levné zboží, mnoho polotovarů a málo hotových výrobků. A pokud kompletujeme finální výrobky, zpravidla patří do kategorie levného, nikoli luxusního zboží s vysokou marží, na kterém se dá vydělat nejvíc.
  • Nízká produktivita práce. Nedejte se mýlit, nízká produktivita neznamená, že našinec maká míň než Francouz nebo Němec. Je způsobena vysokým podílem zastaralých technologií a naopak malým podílem automatizace. Český manažer, jednoduše řečeno, raději než robota nasadí do výroby Ukrajince. Vždyť je levný!
  • Vysoké zdanění práce. Zaměstnanci v Česku mají nízké platy, přesto jsou pro zaměstnavatele drazí. Mohli by dostat víc, pokud by z toho, co firma v Česku zaplatí za práci zaměstnance, neschramstl stát (vláda) kolem 46 procent. Odvody na sociálním a zdravotním pojištění patří v Česku k nejvyšším – jak v evropském, tak ve světovém měřítku.
  • Slabá koruna. Češi mají jasno: Své kačky na oltář eura nedají. Jenže jejich měna je měkká, také proto také mají “měkké” platy. Tím, že Česká národní banka zakonzervovala (oslabila) kurz koruny, na jedné straně pomohla vývozcům, zachránila některá pracovní místa. Na straně druhé ale zabrzdila růst příjmů. Koruna teď bude dohánět ztracený čas, tvrdnout a dobíhat euro. Bude jí to však trvat.

(Zaznamenali jste, že mzdy Estonců a Slováků – někdejších českých souputníků z východního bloku, kteří si vybrali euro, rostly rychleji než mzdy korunových Čechů?)

Vylomit otevřené dveře

Sobotka na sklonku loňského roku orodoval za vyšší mzdy pokladních u nizozemské společnosti Ahold, která v Česku provozuje řetězec obchodů Albert. V té době však už ve vchodech do supermarketů nebylo možné přehlédnout nabídky práce pro pokladní. Začala doba, kdy prodejní řetězce pocítily jejich nedostatek a začaly zvyšovat mzdy. Premiér tak vylamoval otevřené dveře.

Do stejné kategorie patří avizovaná Sobotkova výzva francouzskému prezidentovi Macronovi a rakouskému premiéru Kernovi, aby se zasadili o zvýšení platů v českých filiálkách francouzských a rakouských koncernů. Mnohé z nich už mzdy zvyšují.

Mzdy se rozjely. Ne však proto, že o tom rozhodl nějaký politik. Změnily se poměry na trhu práce ve prospěch poptávky nad nabídkou.

Takže částky na výplatních páskách (alespoň u podstatné části populace) porostou – jedno, zda bude v příštích čtyřech letech vládnout Křemílek, nebo Vochomůrka, případně oba v koalici.

Rubriky: UDÁLOSTI | Napsat komentář

Kouříte? Kašlete? možná máte CHOPN, smrtelně nebezpečnou nemoc!

Na chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN) ročně v ČR umírá takřka 2000 lidí, mezi nimiž dříve výrazně převažovali muži. Nyní se však poměr mezi nemocnými muži a ženami s CHOPN začíná pomalu vyrovnávat. V pořadí úmrtnosti na plicní nemoci v ČR je na 3. místě (za zápaly plic a rakovinou plic). Jak takové onemocnění vniká, jaké jsou možnosti léčby a prevence a proč je vlastně tolik nebezpečné? Na to jsme se zeptali odborníka.

Na otázky odpovídal prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc., ředitel Léčebny tuberkulózy a respiračních onemocnění Janov a předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti J. E. Purkyně

Co je to vlastně CHOPN a jak se projevuje?
Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je zánětlivé onemocnění průdušek, které vede k jejich postupnému zužování a poškození a může skončit zánikem plicní tkáně. Poškození plicní tkáně je způsobeno inhalací škodlivin, hlavně tabáku. Lidé s diagnózou CHOPN trpí vleklým zánětem průdušek (chronická bronchitida) a rozedmou plic (plicní emfyzém). Někteří nemocní mají také bronchiální astma.

K typickým příznakům patří vleklý kašel a sípání, cítí tlak na hrudi. Mezi příznaky onemocnění patří hubnutí, svalová slabost. Často se kombinuje s dalšími nemocemi jako s depresemi, osteoporózou a zvýšenou lámavostí kostí i s cukrovkou. V počátku onemocnění se objevuje dušnost při tělesné námaze, později i v klidovém stavu.

Co je příčinou vzniku této nemoci?
Hlavní příčinou CHOPN je především kouření cigaret, a to až v 75 % případů. Nedávno se také potvrdil vliv pasivního kouření na propuknutí nemoci. CHOPN může vyvolat i dlouhodobý pobyt ve znečištěném prostředí například prachem, kouřem nebo výfukovými plyny. Funkci plic oslabují i opakující se infekce dýchacích cest. Nelze zapomínat ani na riziko vzniku plicní rakoviny, protože vyvolávající příčina obou (i řady dalších) nemocí je shodná – kouření!

A jak to může poznat sám pacient?
Bez odborného vyšetření není možné určit diagnózu. Potenciální pacient, kterého ohrožuje CHOPN, trpí dlouhodobým kašlem a vykašlává hleny. Častěji se zadýchává, nejprve při tělesné námaze, později i v klidu. Mezi pacienty patří nejčastěji kuřáci nebo bývalí kuřáci. Více také postihuje osoby starší 40 let.

Má-li nemocný podezření na CHOPN, jak má postupovat?
Člověk s podezřením, že trpí CHOPN, by měl neprodleně navštívit svého praktického lékaře nebo plicního specialistu. Ten dokáže posoudit, zda se jedná o CHOPN nebo jinou plicní nemoc.

Jak lékař pozná, že jde právě o CHOPN?
Chronickou obstrukční plicní nemoc lze odhalit především na základě spirometrického vyšetření. Spirometrické vyšetření, kterým se měří funkce plic, je bezbolestné a pro vyšetřovaného nenáročné. Může ho doporučit praktický lékař nebo ho ordinuje přímo plicní specialista.

Kromě spirometrického vyšetření lékař také zhodnotí stupeň vykašlávání a kašel. Posoudí vykašlávané hleny a zajistí jejich vyšetření. Vyhodnotí stupeň dušnosti a další rizika spojená se vznikem CHOPN, například dlouhodobý pobyt ve znečištěném prostředí.

Existují nějaké rizikové skupiny? Kdo by si na CHOPN měl dát pozor obzvlášť?
Nejohroženější skupinou jsou kuřáci. Pokud člověk – nekuřák tráví více než 40 hodin týdně po dobu pěti let v zakouřeném prostředí, zvýší se u něj riziko vzniku CHOPN téměř o polovinu. Nemoc ohrožuje každého, kdo dlouhodobě pobývá ve znečištěném prostředí doma, v práci nebo jej trápí časté infekce dýchacích cest. Vznik nemoci může u malého procenta populace zapříčinit genetická dispozice.

CHOPN může skončit i smrtí. Co je přesně příčinou úmrtí nemocných?
Na CHOPN ročně v ČR umírá takřka 2000 lidí, mezi nimiž dříve výrazně převažovali muži. Nyní se však poměr mezi nemocnými muži a ženami s CHOPN začíná pomalu vyrovnávat. V pořadí úmrtnosti na plicní nemoci v ČR je na 3. místě (za zápaly plic a rakovinou plic). Příčinou smrti bývá často tzv. kardiorespirační selhání (selhání dechu a srdce). CHOPN zatěžuje srdce nemocných a často dochází k vývoji tzv. „plicního srdce“ (cor pulmonale). Častější bývá angina pectoris či infarkty myokardu.

Čím je tato nemoc nebezpečná?
Chronická obstrukční plicní nemoc se skládá z dvou nemocí – zánětu průdušek a plicní rozedmy. Zánět zužuje průdušky a vdechované škodliviny narušují plicní sklípky. V důsledku toho se také zhoršují funkce dalších orgánů, například srdce. Postupně dochází k nevratnému poškození dýchacích cest. Vzduch obtížně proudí dýchacími cestami. Nedochází k dostatečné výměně vdechovaných a vydechovaných plynů. Nemocní nevědí, že trpí CHOPN, protože kašel a vykašlávání si spojují s kouřením.

Jaké jsou možnosti léčby? Lze CHOPN vyléčit úplně?
Bohužel chronická obstrukční plicní nemoc patří mezi nevyléčitelné plicní nemoci, ale včasným odhalením a správnou léčbou lze zabránit zhoršování onemocnění a výrazně zkvalitnit život pacient.

Nejdůležitějším krokem nemocného je okamžitě přestat kouřit. Součástí léčby by mělo být i omezení pohybu ve znečištěném prostředí, dodržování zdravého životního stylu a snížení váhy u obézních osob.

Farmakologická léčba může zahrnovat inhalování léků nebo užívání tablet rozšiřujících průdušky. Při výrazném zhoršení neboli vzplanutí nemoci se léčí kortikosteroidy, užívání antibiotik a léků usnadňujících vykašlávání. Jednoznačnou přednost mají inhalované léky a hlavně správná technika jejich užívání! Jako součást léčby může lékař doporučit i inhalace kyslíku.

Stav nemoci zlepšují i dechové rehabilitace a pobyty v lázních zaměřené na plicní onemocnění.

A co prevence? Jak se můžeme proti vzniku tohoto onemocnění bránit?
Prvním krokem prevence CHOPN je celoživotní nekuřáctví. Pokud už člověk kouří, měl by co nejdříve skončit. Důležité je také pobývat v čistém prostředí nejen doma, venku, ale i v práci. Plíce a průdušky oslabují i infekce dýchacích cest, proto je dobré se nechat preventivně očkovat proti virovým onemocněním, například chřipce. Prevencí nejen proti CHOPN, ale i dalším plicním nemocem, je dodržování správné životosprávy, pohyb a redukce váhy u obézních osob.

Rubriky: ZDRAVOTNICTVÍ | Napsat komentář

Lehké topné oleje: policie už je hotova

20. dubna 2000

Kriminalisté skončili vyšetřování vraždy pražského podnikatele s lehkými topnými oleji Lubomíra Holého a jsou přesvědčeni, že mají dost důkazů, aby státní zástupce poslal obviněné před soud. V případu rozsáhlých podvodů s lehkými topnými oleji, v němž stát přišel nejméně o šedesát miliard korun na daních a řada lidí o život, je to poprvé, co se úřady dostaly tak daleko. “Spis je na zastupitelství. Teď záleží na soudu,” uvedl náměstek pražského úřadu vyšetřování Ivan Smékal.

Policisté se domnívají, že díky pět let staré nájemné vraždě skončí za mřížemi jedna z významných větví nelegálních obchodníků.

Události a tragédie spojované s LTO

1993 – Nájemný gangster přijal zakázku na vraždu novináře, který psal o podvodech s LTO. Vraždu nakonec nevykonal.
1993 – U řeky Moravy spáchal sebevraždu Radomil Poprach, náměstek ředitele Vápenky Vitošov na Šumpersku, kde se stáčela nafta.
1994 – Při autonehodě zemřel bývalý vysoce postavený pracovník Chemapolu Ivan Havránek, známý Lubomíra Holého.
1995 – V lednu v Praze, v březnu na Kroměřížsku a v květnu ve Zlíně byli postupně zavražděni obchodníci s LTO Holý, Marek Lehký a Miroslav Kovařík.
1997 – Před soudem v Olomouci a u benzinové pumpy v Neratovicích vybuchla trhavina. K plánovanému výbuchu ve vozidle taxislužby v Praze nedošlo, protože selhala roznětka.

Ačkoliv přímo za podvody nebo za daňové úniky není stíhán nikdo, osm lidí je obviněno z vraždy, bombových útoků a nedovoleného ozbrojování. Hrozí jim tedy vysoké tresty..  Nelegální obchody s lehkými topnými oleji, při nichž se díky mezeře v zákonech navzájem formálně měnily topné oleje a motorová nafta, což stát stálo miliardy korun, se zastavily, až když úřady nařídily, že se nafta musí barvit. Tím černé transakce skončily. Holý byl jen jedním z řady lidí, kteří byli kvůli lehkým topným olejům zavražděni.

“Severomoravská skupina, o kterou jde v této vraždě, řídila takzvanou moravskou větev a v obchodech s topnými oleji měla v zemi významné postavení.

Byli jedni z prvních, kteří s tímto druhem podvodů začali. Okolo lehkých topných olejů je ale víc zavražděných a pohřešovaných osob či lidí, kteří záhadně spáchali sebevraždu,” řekl jeden z detektivů, který má o vyšetřování případu lehkých topných olejů podrobné informace.

Policie zatím rozpletla pozadí prvních případů. Z objednání nájemné vraždy Holého jsou obviněni vlivní podnikatelé ze Šumperska Vratislav Kutal a Milan Šišma, kteří s lehkými topnými oleji obchodovali. Vyšetřovatelé se totiž loni na podzim dostali k člověku z Prostějova, jenž vraždu zorganizoval a označil lidi, kteří ji provedli, sehnali a později i ukryli zbraň.

Někteří z podezřelých se navíc přiznali ke tři roky starým výbuchům před olomouckým soudem a v Neratovicích.
Exploze měly odpoutat pozornost od vyšetřování lehkých topných olejů. Tlumič k vražedné pistoli se až letos našel u šéfa prostějovských strážníků, který byl ihned odvolán z funkce.

“Firmy, které s Holým obchodovaly, mu dlužily peníze. Jeho likvidací by se těchto dluhů zbavily,” popsal jeden z možných motivů nájemné vraždy již citovaný detektiv.
Kutal je navíc podezřelý, že si před sedmi lety objednal i vraždu novináře, který tehdy psal o podvodech s lehkými topnými oleji.

“Najatý muž sice převzal peníze, ale neměl v úmyslu vraždu vykonat,” sdělila mluvčí vyšetřovatelů Soňa Jindráková.

Před měsícem policie zatkla další skupinu lidí, kteří dva měsíce po Holého vraždě popravili na břehu řeky Moravy v Kvasicích na Kroměřížsku zlínského podnikatele Marka Lehkého. Na tělo mu tehdy kdosi připevnil výbušninu. “Obvinění jsou z okruhu osob, které se dříve podílely na obchodech s lehkými topnými oleji,” potvrdila mluvčí jihomoravské policie Dagmar Bartoníková. Lehký svou firmu Reana koupil mimo jiné od Vratislava Kutala. V tomto případu jsou stíháni také Šišma a svědek z Prostějova.

Nevyřešena zatím zůstává vražda dalšího zlínského podnikatele, Miroslava Kovaříka, se kterým za další dva měsíce ve stejném roce vyletělo do vzduchu jeho BMW. Také na Šumpersku záhadně zemřel člověk, který rovněž na břehu řeky vyletěl do povětří. Policie ovšem tento případ označila jako sebevraždu a ani inspekce ministra vnitra, která její postup v Šumperku prověřovala, na nic nepřišla.

Vyšetřovatelé se tak po několika letech začínají konečně dostávat k lidem, kteří jsou podezřelí, že měli v obchodech s lehkými topnými oleji prsty. Existuje navíc reálná naděje, že vyšetřování – tak jako dřív – neskončí ve ztracenu. Policejní prezident totiž na příkaz vlády letos začátkem roku vytvořil speciální tým kriminalistů a vyšetřovatelů, kteří mají za úkol dostat k soudu i nejvýše postavené organizátory podvodů s lehkými topnými oleji. “Policie musí jít i do špiček těchto obchodů bez ohledu na různé zájmy,” prohlásila mluvčí policie Ivana Zelenáková.

Před lety k topným olejům shromáždila přesvědčivé informace již civilní kontrarozvědka.
Objemný spis tehdy putoval na centrálu BIS do Prahy. “Obecně mohu říct pouze to, že do působnosti BIS patří i tyto věci, a pokud se někdy narazilo na něco konkrétního, předalo se to policii,” tvrdí bývalý šéf kontrarozvědky Stanislav Devátý.

Nejdříve – možná již letos v létě – se k soudu dostane Holého vražda. Prokázat všechna podezření však nebude lehké. Advokáti totiž tvrdí, že celý případ stojí na výpovědi jediného nedůvěryhodného svědka. “Je to evidentní psychopat. V případu navíc chybí motiv,” řekl před časem Šišmův advokát Jiří Teryngel. Kutalův právní zástupce Jiří Svoboda se bez konzultací s klientem nechtěl vyjádřit, nedávno ale řekl: “Můj klient se doslechl o zadržení některých obviněných a neudělal nic, co by se mohlo považovat za snahu něčemu se vyhnout.”

Šišma s Kutalem měli na Moravě velký vliv, byli bohatí a jsou to vzdělaní lidé. Také svědek z Prostějova má IQ kolem sto padesáti. Kutal je navíc bývalý policista s mnoha známostmi na radnicích a ve státní správě a na Šumpersku ovládal firmy zajišťující chod města.

“Myslím, že tito lidé vůbec nepočítali s tím, že skončí ve vazbě, a dodnes věří, že to pro ně dopadne dobře. Když jsme je zavřeli, spousta svědků zjistila, že nejsou všemocní, a začala vypovídat,” tvrdí citovaný detektiv. Přiznává, že ve struktuře černých obchodů s lehkými topnými oleji se policie dostala zhruba do středního patra pyramidy. Dovozci a lidé, kteří mafii kryli, zatím stíháni nejsou.

 

Rubriky: Mocní | Napsat komentář